sladký příd. (2. st. sladší) 1. mající chuť jako cukr, med (op. hořký 1): s. pokrm; s-é pečivo, ovoce; s-á šťáva; s-á chuť; s-á vůně; s-á voda říční a jezerní (op. mořská, slaná); s-é dřevo oddenek lékořice; lid. název této byliny; cukrovinkářský výrobek s extraktem z tohoto oddenku; přen. s-é rty; s. polibek; bot. pryšec s. 2. velmi příjemný, milý 2; líbezný: s. hlas; s-é zvuky; s-á mateřština; s-á zahálka; s-é objetí; ty s-á, drahá, jediná má (Něm.); její láska mu byla s-ou odměnou blaživou; s-é tajemství (zvl. často o těhotenství); pomsta je s-á 3. hanl. (o uměleckém výtvoru) málo opravdový, líbivý, ale povrchní; sentimentální: s. románek; s-á melodie nasládlá; s-á krajinka 4. expr. mazlivý, lichotný, úlisný (op. hořký 3): s-á slova; s-é úsměvy; s-é pohledy; zpodst. sladko, -a s. sladká chuť; sladkost 1: cítit v ústech odporné s.; přísl. k 1, 2 sladce (2. st. sladčeji): chutnat s.; – s. spát; sladko: bylo mu s. v srdci; podst. sladkost v. t.