Nalezeno 24 heslových statí.

časoslovo

, -a s. sloveso; †časoslovný příd. slovesný

doslovovati

ned. k dosloviti

heslový

příd. k heslo: ukládat na h-ou knížku vázanou na udání hesla; – h. katalog; h. seznam založený na he…

Kislovodsk

, -a m. město v SSSR; kislovodský příd.: k-é lázně

nadsmyslný

, nadsmyslový příd. (v idealist. pojetí) smyslům nedostupný, vymykající se rozumu; transcendentní, i…

†odslovovati

ned. k odsloviti: "Vím, vím," odslovoval roztržitě na její řeč (Klicp.)

oslovovací

příd. řidč. užívaný k oslovování: o. formule v dopisech

oslovovati

ned. k osloviti: s každým se zastavil, každého oslovoval; – o. někoho titulem

proslovovati

, *proslovovati se ned. kniž. k prosloviti, prosloviti se: p. řeč (Heyd.); proslovuje tiše otázku (N…

průmyslový

(†promyslový) příd. mající vztah k průmyslu: p. ruch; p. kraj; p-é středisko; p. závod, kombinát; p-…

půlslovo

(*polo-), -a s. řidč. kniž. půl slova: p-em neodpovědět (Těsn.); lyrické polověty a poloslova (Jes.)

slovo

, -a s. (6. j. -ě, -u) 1. sled hlásek (zř. jen jedna hláska), kt. tvoří v jazyce ustálený a ve větě …

slovo-

první část složených slov spojující část druhou s významem slova slovo, a to 1. jako s jejím předmět…

*slovomalba

, -y ž. (2. mn. -leb) výrazné vyjádření slovy: plastická s. (J. Čap.)

slovorušný

příd. zř. zast. rušící slovo, věrolomný: vrhněte se na ty zrádce s-é (Tyl)

slovosled

, -u m. (6. j. -u) jaz. pořádek slov: obvyklý, obrácený, důrazový s.; slovosledný příd.: s. typ; s-é…

slovotvorba

, -y ž. jaz. řidč. tvoření slov; slovotvorný příd. tvořící slovo; souvisící s tvořením slov: s-á vir…

slovozpyt

, -u m. (6. j. -u, -ě) etymologie (Jg. aj.); †slovozpytný příd.: s. výklad; přísl. †slovozpytně; †…

slovovati

ned. zř. zast. číst po slovech: četli, slovovali (žáci) (Rais) ○ předp. do-, o-, pro-, vy-

*slovový

příd. k slovo: příčina změn s-ch (Kos.) slovních

smyslový

příd. 1. týkající se vnímání smysly (ve význ. 4), smyslům přístupný: s-é vnímání, poznání; s. vjem;

veslovod

, -a m. sport. řidč. strok

*vyslovovatel

, -e m. (*vyslovovatelka, -y ž., Lid. nov.) kdo něco vyslovuje, vyjadřuje, projevuje: v. protifeudál…

vyslovovati

ned. k vysloviti: v. nesprávně hlásku artikulovat; – v. prosbu vyjadřovat; – v. uznání; v. své touhy…