slovo, -a s. (6. j. -ě, -u) 1. sled hlásek (zř. jen jedna hláska), kt. tvoří v jazyce ustálený a ve větě přemístitelný celek mající zřejmý význam věcný i mluvnický: hláskujte celé s.; "tabule" je trojslabičné s.; učil se jednotlivým slovům (cizího jazyka); ze slov se skládají věty; počet slov v telegramu; číst, rozbírat něco s. za slovem, přen. podrobně; opakovat s. za slovem, od slova k slovu, s. od slova, přen. přesně, doslovně; rád užívá cizích slov; vyhýbá se hrubým slovům; najít pro něco vhodné s. výraz, pojmenování; ve vlastním, v přeneseném smyslu, významu slova; pomoc ve špatném slova smyslu špatně pochopená, málo platná; ano, samota: to je to s. (K. Čap.) to pravé; (držet se textu, splnit něco aj.) do slova a do písmene zcela, úplně; neznal, nevěděl ani s. vůbec nic; na tom není ani s. (n. slova) pravdy to je naprosto nepravdivé; nezmínil se ani slovem vůbec ne; neušlo mu ani s. nic, pozorně poslouchal; o tom nepadlo ani s. vůbec se nemluvilo; neztratil s ním ani s. vůbec s ním nepromluvil; o tom neztratili ani s. (n. slova) vůbec se nezmínili; věřit někomu na s. úplně, bez pochybností; poslouchat někoho na s., uposlechnout bez jediného slova bez odmlouvání; mluvit, říci, odpovědět jen na půl slova nedbale, nesrozumitelně; škoda každého slova je marné, zbytečné o tom mluvit; nezmohl se ani na (jediné) s. nebyl schopen odpovědi; nechci slyšet ani s. (n. jen ani s.!) odmítnutí něčích námitek, odmlouvání ap.; neříci někomu křivé s., křivého slova neublížit mu; jakživ jsem s ním nevyměnil ani slova (Vanč.) nepromluvil; jaz. odvozené, složené s.; spojení slov slovní spojení; tvoření slov; slova domácího původu, přejatá; druhy slov; slova ohebná, neohebná; slova lexikální, gramatická, pomocná aj.; význam slova; slova souznačná synonyma; slova souzvučná homonyma; slova opačného významu antonyma, opozita; slova pojmová, emocionální; slova spisovná, nářeční, slangová aj.; slova expresívní, hanlivá, tabuová aj.; pořádek slov (ve větě) slovosled; frekvence slov; tech. (u číslicových počítačů) uspořádaná posloupnost znaků stanovené délky, zpracovávaná jako celek; v teorii informace konečná posloupnost symbolů (např. písmen) obvykle nikoli stejné délky 2. (často mn.) (souvislá) řeč, mluva 1, mluvení, hovor: vylíčit krátkými slovy svůj život; z jeho slov zněla nejistota; z jeho slov se dozvěděl, že...; nepřikládal váhy jeho slovům; říci na vysvětlenou několik (n. pár) slov; mluvené s. mluvený projev (na rozdíl od psaného); znát, ovládat (cizí) jazyk slovem i písmem umět jím mluvit i psát; vzdělaný v slově i písmě (John) v umění řečnickém a literárním; umělci slova spisovatelé; dar slova schopnost mluvit, přen. výřečnost; (domy,) ve kterých nezní již s. české (Rais) česká řeč; (pomoci, projevit přátelství ap.) slovem i skutkem řečí i činy; to jsou jen slova, (podle Shakespearova Hamleta) slova, slova, slova pouhé plané řeči místo náležitého jednání, činů; je skoupý na s. málo n. nerad, neochotně mluví; být od slova (John aj.) řečný, pohotový v řeči, prostořeký; páčit, tahat z někoho slova snažit se ho přimět k hovoru, k vyjádření; chytat, lapat něčí slova napjatě, pozorně poslouchat jeho řeč; lapat po slovech těžce mluvit, těžce se rozhovořovat; házet slova do větru (Mart.) mluvit marně, zbytečně; utrousit několik slov prohodit stručnou poznámku ap.; k tomu nemám slov o tom nechci, nebudu mluvit; též výraz podivu, rozhořčení nad něčím; bereš mi slova z úst říkáš to, co jsem chtěl říci sám; zavolat si někoho na s. (čast. na slovíčko) (Herb.) k rozhovoru, k domluvě ap.; nejít, nechodit pro slova daleko nevybírat si ve výrazech; mluvit nevybíravě; s. dalo s. mluvili, až se domluvili n. až vznikla hádka; expr. to je s. do pranice důvod ke sporu 3. projev 2 (zvl. v něj. shromáždění); možnost, oprávnění k němu: mít s.; pronést úvodní, závěrečné s.; úvodní s. (ke knize) úvodní stať, úvod; ujmout se slova začít mluvit; hlásit se, přihlásit se o s., ke slovu; – udělit někomu s.; dostat, vzít si s.; dostat se, přijít k(e) slovu, přen. začít se uplatňovat; zdržet se slov nevyjádřit se, nevyslovit se; nepustit, nepřipustit někoho k(e) slovu zabránit mu promluvit, přen. nedovolit mu, aby se uplatnil; vést (hlavní) s. nejvíce ze všech mluvit; nepustit ostatní k řeči; musí mít vždy poslední s., přen. musí prosadit svou; přen. počal se hlásit o s. realismus (Matějček) začal se uplatňovat; svoboda slova a tisku (Ústava ČSSR) pronášení názorů; náb. s. boží, s. Páně božské zjevení, evangelium, přen. kázání, pobožnost s kázáním ap.: hlasatel slova Páně (Rais) (o knězi); vítali (babičku) od slova božího (Něm.) ze mše s kázáním; poslouchat něco jako s. boží (Hol.) pozorně, vážně 4. projev 1 spojený s uplatněním vlivu jeho původce (např. rada, přímluva, domluva, rozkaz, rozhodnutí ap.): v domě se všecko řídilo dle babiččina slova (Něm.); tvé s. u mne platí tvá rada, přímluva ap.; mít u někoho, v něčem s., hlavní, velké, největší s., první s. rozhodovat; bude míti s. při vydávání zákonů (Hol.) vliv; dát, ztratit za někoho (dobré) s. přimluvit se; říci (k něčemu) své s., otevřené s. názor; to je mé poslední, konečné s. definitivní návrh, rozhodnutí; přen. poslední s. vědy, techniky současný stav vědeckého poznání, techniky 5. (čestné) s. (závazný) slib, (závazné) ujištění: dát někomu čestné s.; zavázat se čestným slovem; dodržet, splnit, zrušit, porušit (čestné, dané) s.; důvěřovat danému slovu; stát v slově (poněk. zast.) dodržet slib; (slibuji to) na své čestné s.; ubezpečuji vás svým slovem (Olb.); máš mé s. slibuji ti to; hovor. (s elipsou) s. na to; – dala mu (dal jí) s. slíbila mu (slíbil jí) sňatek, zasnoubil(a) se; rodiče dali (nápadníkovi) s. příslíbili dceru za ženu, dali souhlas k sňatku s dcerou; mají se rádi a dali si s. zasnoubili se; vrátila mu s. zrušila své zasnoubení s ním; řidč., poněk. zast. dal si s. s kolegy (Pitt.) smluvil si schůzku; brát, vzít, chytit někoho za s. žádat splnění slibu; připomenout slib; využít n. zneužít něčích výroků, popř. jejich částí (i podružných); abych vás nevzal za s.; s. dělá muže (pořek.) charakterní člověk se pozná podle toho, jak dostojí svému slibu; muž od slova (Kosm.) kt. plní své sliby 6. mn. slova textový podklad hud. skladby, písně, melodie; text; slovo slovní doprovod; komentář: opera na slova Elišky Krásnohorské; znát slova i nápěv; hudbu složil Jiří Šlitr, slova Jiří Suchý; píseň, anekdota beze slov; – mít původní s.; (filmové ap.) záběry slovem doprovází komentuje; (s elipsou) o událostech z domova slovem i obrazem (v televizním hlášení); obchodník připomíná je (zákazníkům své zboží) slovem i obrazem (Ner.) 7. ve spoj. na s. vzatý (*braný Jir.) znamenitý, vynikající (ve svém oboru), proslulý, známý: na s. vzatý odborník, umělec, vědec; zř. zast. získat s. (Pal.), mít s. vynikající pověst, proslulost 8. náb., (idealist.) filos. logos: s. tělem učiněno jest (bibl.); přen. je potřebí (revoluční boje) připravovat, organizovat, aby s. tělem bylo učiněno (Zápot.) aby se revoluční ideje uskutečnily 9. v názvech časopisů ap.: Svobodné s. (dř. České s., Večerní České s.) název deníku; S. a slovesnost lingvistický časopis, převážně bohemistický (zkr. SaS); zdrob. slovíčko, slovečko, slovínko, slovénko, slůvko, slovko v. t.