služba, -y ž. (2. mn. -žeb) 1. zprav. mn. služby (obecně) vykonávání, vykonání prací za někoho n. pro někoho, zprav. za plat n. v zaměstnání: nabídnout někomu své služby; vyžadovat, přijímat něčí služby; poděkovat za věrné služby; odměna za věrné služby 2. často mn. služby (organizované) vykonávání prací sloužících k osobní potřebě obyvatelstva: (placené) služby obyvatelstvu (např. praní prádla); řemeslné údržbářské služby; komunální služby; Zasklívací s., podnik hlavního města Prahy 3. (v třídní společnosti) zaměstnání spočívající v osobní obsluze někoho a ve vykonávání manuálních prací ap. za byt, stravu a mzdu: chudá venkovská děvčata chodila do města do služby sloužit, pracovat jako služka; dát se najmout, jít k někomu do služby jako kuchařka, panská, komorník; být ve službě u sedláka (jako čeledín, kočí) 4. zprav. mn. služby postavení závislé na někom mocném, z něhož vyplývá povinnost v jeho zájmu pracovat n. jednat (často za odměnu); řidč. též mn. služby zaměstnání (především nevýrobního, zejm. správního rázu), v kt. je zaměstnavatelem stát, obec ap.: (šlechtic) vstoupil do služeb císaře; byl úředníkem v knížecích službách; být zaměstnán ve veřejných, v soukromých službách; V cizích službách povídka Aloise Jiráska; přen. kniž. ve službách vědy; dát svůj život (své síly, své pero) do služeb boje za svobodu; ve službách myšlenky; – (dř.) státní, zemská, obecní s.; strávil čtvřicet let v školských službách žádost o přijetí do soudní služby; správní s.; dostat místo v diplomatické službě; zaměstnanci ve vyšších službách; činná s. aktivita 5. dočasné vykonávání urč. povinnosti: vojenská s. vykonávání vojenské povinností; být uznán způsobilým, být povolán k vojenské službě; s. ve zbrani; s. se zbraní v ruce; voj. základní, (dř.) prezenční s. 6. pravidelný povinný výkon někt. povolání (vojáka, dozorce, příslušníka VB ap.), poněk. zast. něj. trvalého a nevýrobního povolání vůbec: být povinen nosit ve službě uniformu; během služby neopustit stanoviště; bylo zakázáno ve službě kouřit; být ve službě, mimo službu; jít do služby; udělám to až po službě 7. práce, činnost spojená s urč. zaměstnáním; poněk. zast. trvalé zaměstnání; místo 7, úřad: zastávat po léta službu ponocného, hlídače; (revírník) zlořečil na službu (A. Mrš.); mít lehkou, zodpovědnou službu; bude (děvče) na něj čekat, až dostane službu (Jir.) 8. něj. čin vykonaný v něčí prospěch jako projev péče n. pozornosti; pomoc 1, přispění, úsluha; (čemu, komu) čin, oddaná činnost ve prospěch, v zájmu něčeho, někoho: poprosit někoho o přátelskou službu; svou přímluvou ap. prokázat někomu dobrou službu; konat (ženě) rytířské služby (jako projev úcty, lásky); prokázat někomu poslední službu (křesťanskou) (Tyl) pohřbít ho; přen. dělat službu, služby (o věci) být užitečný, osvědčovat se: ten kufr mi dělá dobrou službu; ust. spoj. vypovídat službu přestávat plnit svou funkci: nohy mi (leknutím) vypověděly službu nemohl jsem se hnout z místa; nervy jí vypověděly službu; expr. kabát mi už vypovídá službu už se trhá, je příliš ošumělý; – s. vlasti, lidu, vědě; vykonat platnou službu národu (Jir.); božská s. (Svět.) uctívání boha; našel tu pravou službu boží (Jir.) náboženství; ust. spoj. služby boží bohoslužba; mše; kniž. být, stát někomu k službám být ochoten... někoho něco udělat; zast. k službám (uctivý projev ochoty n. souhlasu); má s.! uctivý pozdrav); službu (svou) vzkazovat (Klicp., Wint.); mezinár. práv. přátelské, dobré služby 9. organizovaná činnost (trvalá n. dočasná) zaměřená na určitý, zprav. obecně prospěšný úkol; organizace, orgán takovou činnost zajišťující: požární s.; lékařská pohotovostní s.; lékárna s nepřetržitou službou; transfúzní s.; telefonní informační s.; zavést poradenskou službu; organizovat pořadatelskou službu při slavnosti; dobře fungující zpravodajská s.; s. zákazníkům usnadňující nákup a odběr zboží ap.; voj. služby souhrn sil a prostředků určených ve prospěch vojsk: topografická s.; strážní s.; – informace dodané zpravodajskou, špionážní službou; v růz. názvech: Horská s.; Pražská informační s.; Záchranná s. NV hlavního města Prahy; Poštovní novinová, filatelistická s.; S. škole (závod vyrábějící učební pomůcky); voj. dozorčí s.; hlásná s. 10. výkon takovéto organizované činnosti (zprav. z povolání, řidč. jako funkce); osoba (osoby) ji provádějící: telefonistka, lékař, redaktor má noční službu; mít nedělní službu; mít službu u telefonu; střídat se ve službě; odevzdat službu; – všichni odešli, zůstala jen s.; noční redaktor, kterému se také říká s. (K. Čap.); volat službu 11. poněk. zast. plat 2, mzda 1, služné: mít malou službu; měsíční s. (Mrš.); zdrob., zprav. expr., k 7, 8, 11 službička, -y ž.: poněk. zast. ulovit nějakou s-u na dráze nebo v bance (Bass) skromné zaměstnání; zast. není s-y, aby nebylo partyčky (Čel., Her.) postranního výdělku; – požádat někoho o přátelskou s-u drobnou úsluhu; – poněk. zast. píše v kanceláři za malou s-u (Klost.) malé služné