slušný příd. 1. chovající se podle pravidel slušnosti; řádný 2, způsobný, zdvořilý; jsoucí ve shodě s pravidly slušnosti (op. neslušný 1, sprostý): s. člověk; s-í žáci; být ve s-é společnosti; – s-é chování; s-á odpověď na s-ou otázku 2. vyhovující kvalitou, mající uspokojivou hodnotu; přiměřený, hodnotný 1, dobrý 4, pěkný 2: s. byt; s-á restaurace; s. oběd; s-é šaty; má s-é místo; žít ve s-ch poměrech; povznést na s-ou úroveň; najít s-ou záminku (k něčemu) vhodnou, přijatelnou 3. dosti n. přiměřeně veliký; početný 1, značný, pěkný 3: s. plat, s-é výdělky; byl jich s. počet; stálo to s-é peníze; to už je s-á řada let; s-á vzdálenost; s-á návštěva (představení) 4. poněk. zast. náležitý 1, příslušný 3, přiměřený, správný, spravedlivý: mít s-ou úctu (Ner.); s. zřetel míti k něčemu (Čech); vzdát s-ou poctu (Vrchl.); kniž. (je) slušno (je) vhodné, náležité, žádoucí, prospěšné, sluší se (ve význ. 3): mluví víc, než je s-o; s-o podotknouti, že...; přísl. slušně: s. pozdravit; s. požádat o dovolení; s. vychovaný člověk; – vede se jim s.; s. si žít; umí s. hrát na piano; – s. vysoká postava, cena; – poněk. zast. s. vycházet s matkou (Sab.); podst. slušnost v. t.