sluha, -y m. (6. mn. -zích) 1. (též †slouha v. t.) (v třídní společnosti) člověk najatý do služby (ve význ. 3), zejm. k osobní obsluze: vztah mezi pánem a sluhou; s. v zlatém premování (Čech); zazvonit na sluhu; zámečtí s-ové sloužící, služebníci; vojenský s.; přen. expr. básník, krásy věrný s. (Vrchl.); často hanl. s-ové imperialismu, fašismu přisluhovači 2. (sluhová v. t.) (dř.) zaměstnanec konající v úřadu pomocné služby; zřízenec: obecní s.; – s. z banky; redakční s. 3. círk. s. boží, Páně ap. duchovní, kněz 1: s. Kristův (Mach.)