slunce, -e (kniž. a obl. slunko v. t.) s. 1. nebeské těleso vyzařující na Zemi světlo a teplo: východ, západ s.; s. svítí; s. stojí v zenitu; chabé paprsky jarního s.; s. vyšlo, zapadlo, zašlo; dívat se proti slunci, do s.; světlo s. zalévalo dvůr (Jir.); nář. vstávat se sluncem východem (Svět.); vstát před sluncem (Svět.); ust. spoj. říše vycházejícího s. (kniž.) Japonsko; je to nad s. jasnější (řidč. jako s. jasné) úplně jasné; nic nového (dokonalého) pod sluncem na světě; nejdražší bytost pod sluncem na světě; kniž. uvidět někoho pod jiným sluncem v jiných krajích; přen. s. slávy, štěstí, svobody; Chopin, s. na hudebním nebi; pro jedno kvítí s. nesvítí (pořek.) (výraz na odiv stavěné n. předstírané lhostejností n. projev útěchy odmítnutému); hvězd. S. centrální těleso (hvězda) našeho planetárního systému: zatmění S. 2. světlo n. teplo tímto tělesem vyzařované: hřejivé, parné, polední s.; ležet, opalovat se na slunci; tráva sluncem sežehnutá; tvář opálená od s.; pokoj plný s.; komnata byla od s., světlo v ní stlumeno (Jir.) nebyla na sluneční stranu; obraz plný s. (R. Svob.) jasných barev; usilovat o místo na slunci, přen. o dobré postavení, na výsluní; zast. kdo na slunci chodí, stín ho následuje (pořek.) vynikající postavení má své záporné stránky 3. centrální hvězda jiných planetárních systémů: Proxima Centauri, malé, již značně vychladlé s.; s. jasná světů jiných (Mácha) 4. co nějak slunce připomíná: horské s. zářič s lampou, zprav. rtuťovou, vytvářející hlavně ultrafialové záření 5. hvězd. první střední S. myšlený bod, kt. se pohybuje rovnoměrně po ekliptice; druhé střední S. myšlený bod, kt. se pohybuje rovnoměrně po nebeském rovníku tak, že jarním a podzimním bodem prochází současně s prvním středním Sluncem; meteor. vedlejší s. optický jev v ovzduší vznikající lomem paprsků v ledových krystalcích vysokých oblaků; zdrob. sluníčko, slunéčko, slunečko v. t., slunko v. t.