smích, -u m. (zprav. v j. č.) 1. projev radosti, veselí ap., vyznačující se stažením obličejových svalů a doprovázený charakteristickými zvuky: srdečný, bujný s.; studený s. nucený, neupřímný; salva smíchu; dát se do smíchu; propuknout, vybuchnout v s.; prohýbat se smíchem, smíchy; válet se, řvát smíchy; mohl se smíchy potrhat; přišlo jim to k smíchu; nakazil ostatní smíchem; se smíchem mu odsekla (Něm.); na tváři lehký s., hluboký v srdci žal (Mácha); nebylo mu do smíchu veselo 2. výsměch, posměch 1: mají, dělají si z něho s.; tropit si z něčeho s.; nechce, aby měl s. snad kvůli ní (Jir.); sklidit jen s.; dal se mu do smíchu vysmál se mu; zajde vám s. přestanete se smát; byl k smíchu směšný; být (lidem) pro s.; mít někoho pro s.; přihlas se do soutěže! K smíchu! nesmysl (odmítnutí) 3. řidč. skřek někt. ptáků; chechtot 2, checht 3: s. hrdliček (Vrchl.)