Nalezeno 37 heslových statí.

*bezsmrtný

příd. kniž. nesmrtelný: b-á duše (Zey.) (v náb. pojetí); přísl. *-smrtně; podst. *-smrtnost, -i

*dosmrtný

příd. trvající do smrti: d-á sláva (Fuč.)

nadosmrti

přísl. ob. až do smrti; navždy: mezi námi je n. konec; bude si to n. pamatovat

†nesmrtelník

(*nesmrtník Vrchl.), -a m. (6. mn. -cích) (†nesmrtelnice, -e ž., Ner.) nesmrtelný, navždy proslavený…

nesmrtelný

(bás. nesmrtný) příd. 1. (v náb. představách) nepodléhající, nepodrobený smrti, zániku, věčně žijící…

*posmrtí

, s. posmrtný život (Mach., Lier)

posmrtný

(*posmrtní Vrchl., Mach.) příd. jsoucí, nastávající po smrti: p-á sláva; p-é vydání díla; p-á vzpomí…

předsmrtný

(*předsmrtelný Jahn) příd. 1. předcházející před smrtí, spadající do doby před samou smrtí: p-á agón…

smrt

, -i ž. (mn. 1., 4. -i, 3. -ím, 6. -ích, 7. -mi) 1. konec, zánik života něj. tvora, zvl. člověka: uj…

*smrtec

, -tce m. smrt 2 (Třeb.)

smrtelní

v. smrtelný

smrtelník

, -a m. (6. mn. -cích) (smrtelnice, -e ž.) expr. a kniž. člověk 1: to je moc drahé pro obyčejné s-y;…

smrtelnost

, -i ž. 1. řidč. vlastnost toho, kdo je smrtelný: bolest ze s-i lidského jedince (Lit. nov.); zákon …

smrtelný

(†smrtelní Klicp. aj.) příd. 1. podléhající smrti, zániku, zkáze (op. nesmrtelný 1): všichni lidé js…

†smrtí

příd. umrlčí: s. hlava (K. Čap.)

smrticí

příd. sloužící k usmrcení: s. zbraň; s. prostředky

smrtící

příd. způsobující smrt; usmrcující, smrtelný 2: s. dávka léku; s. rána; v. též smrťoucí

*smrtič

, -e m. usmrcovač: s-e ponrav chrousta v podobě holí s bodci

smrtička

v. smrtka

smrtihlav

, -a m. (1. mn. -ové) 1. druh lišaje mající na hrudi kresbu připomínající lebku; lišaj smrtihlav (zo…

smrtinosný

v. smrtonosný

smrtiti

ned. (3. mn. -í, trp. -cen) řidč. kniž. (~; koho co) usmrcovat: (mor) smrtí ve všech případech ○ pře…

smrtivý

příd. řidč. k smrtiti; smrtelný 2, smrtící, usmrcující: s-á rána; s-á nemoc (Šal.); přísl. *smrtiv…

smrtka

, Smrtka, -y ž. (2. mn. -tek) expr. zdrob. k smrt; (zosobněná) smrt 2: malá S., sama dítě (Ner.); –

smrtní

v. smrtný

smrtnice

, Smrtnice, -e ž. nář. smrtka, Smrtka: dívky nosívaly s-i po dědině (Herb.)

smrtník

, -a m. (6. mn. -cích) černý brouk příbuzný potemníku žijící na stinných vlhkých místech; zool. rod …

smrtný

, smrtní příd. zast. smrtelný: s-é tělo (Suš.); vidět na své s-é oči (Třeb.); – zasadit s-ou ránu (Č…

*smrtodárný

příd. smrtonosný: (zbraň) s-á (Konr.)

smrtonosný

(*smrtinosný) příd. kniž. přinášející, způsobující smrt: s-á letadla; s-é baktérie; s-á Morana; smrt…

smrtonoš

, -e m. 1. smrt 2: chlapci házeli s-e (Něm.); svist kosy s-ovy (Řez.) 2. řidč. kdo přináší, dává smr…

smrtonoška

, Smrtonoška (*smrtonoska), -y ž. (2. mn. -šek, *-sek) 1. smrt 2: tam obchází s.; babka s-ska (Sek.)…

usmrtiti

dok. (3. mn. -í, trp. -cen) (koho, co) způsobit někomu smrt, zbavit ho života; zabít: auto usmrtilo …

*úsmrtný

příd. smrtící: ú. nápoj (Suš.)

*zásmrtný

příd. posmrtný: ze tmy z-é vracet se k životu (Šal.)

znesmrtelniti

dok. (3. mn. -í) kniž. (koho, co) učinit nesmrtelným (ve význ. 2): (básník) může nejlépe sebe sama z…

*znesmrtelňovati

ned. kniž. k znesmrtelniti (Šal.)