sníh, sněhu m. 1. bílé vločky z ledových krystalků padající z mračen k zemi (druh meteorologických srážek): vlhký, sypký, zmrzlý, prachový, nový, starý s.; s. poletuje, padá, hustě se sype; s. taje; vločky sněhu; poprašek sněhu; čerstvě napadlý s.; závěje sněhu; zametat s.; brodit se sněhem; zapadnout do sněhu; krajina pod sněhem; zmrzlý s. chřupe pod nohama; lyžovat na mokrém sněhu; bílý jako s.; hlava jako padlý s. úplně šedivá; přen. kniž. a bás. v srdci s. a led a chlad (Vrchl.); předloňský s. (Sez.) věc zastaralá, minulá; sport. slang. pomalý, rychlý s.; zeměp. věčný s. trvalá sněhová pokrývka nad sněžnou čárou 2. expr. čistě bílé zbarvení: s. sasanek (Jir.); vlas prokvítal sněhem (Mach.) šedivěl 3. hmota podobná sněhu: kuch. pěna ušlehaná z vaječných bílků: pusinky ze sněhu; vmíchat ušlehaný s. do těsta; trubičky plněné sněhem; med. slang. tekutý kysličník uhličitý používaný v kosmetice a v plastické chirurgii; expr. zdrob. k 1 snížek, -žku (*sněžek, -žku, Čel., *sněžík, -u, Třeb.) m.