soudce, -e m. (5. j. -ce, 1. mn. -i, -ové) 1. (též soudkyně, *sudkyně Jir., ž., 2. mn. -yň, -yní) osoba pověřená řízením a rozhodováním soudních pří, trestních a občanskoprávních záležitostí: nestranný, spravedlivý s.; matka aby mezi dětmi pořád dělala s. rozsuzovala je; nehraj si na s. nesuď, neodsuzuj; s. lynč lynčující dav; práv. s. z povolání; s. z lidu kdo vykonává soudcovskou činnost mimo své zaměstnání; vojenský s.; s. místního lidového soudu; (dř.) vyšetřující s.; (dř.) s. laik neprávnický přísedící v někt. druzích soudního řízení 2. rozhodčí (sport.): fotbalový s.; žert. s. mrkev 3. posuzovatel, kritik 2: s. doby a společnosti; soudcem nad uměním se stala veřejnost; být soudcem svých pocitů 4. bibl. s-ové občasní vládci jednotlivých pokolení izraelských: Kniha soudců šestá z dějepisných knih Starého zákona; ž. soudcová, poněk. zast. manželka soudce (ve význ. 1)