souhlas, -u m. (6. j. -e, -u) 1. shoda v názoru na něco, přijetí cizího názoru za vlastní, svolení dané k něčemu; vztah vyplývající z této názorové shody; soulad 3, shoda 2, harmonie 1: pokládat mlčení za s.; projevit s. s něčím; kývnout na s. hlavou; nadšený s.; výkřiky s-u; dát najevo s.; dát, odepřít svůj s. k něčemu; za všeobecného s-u to bylo odhlasováno; provdat se bez s-u rodičů; – jednat v s-u s usnesením sjezdu; skutky (nejsou) se slovy jeho v přímém s-u (Svět.) *2. soulad 4 (zvuků), souzvuk 1, harmonie 2: z kláštera na Týnici zahlaholily zvony u velebném s-e (Třeb.)