soukromý (†soukromní Tyl, †soukromný Lum.) příd. privátní (op. veřejný) 1. jsoucí v majetku, péči, službách jednotlivce, nikoli veřejnosti, jednotlivce se týkající: s-é vlastnictví (výrobních prostředků); s-é firmy; s. sektor; s-é budovy, zahrady; s-á škola; s. ústav; s-é hodiny (vyučovací); s. učitel; s. pacient; s. učenec; s. podnikatel; s-é podnikání; s-á iniciativa; veř. spr. (dř.) s. zaměstnanec; práv. (dř.) s-é právo; s-á žaloba; s. žalobce; s. majetek; škol. (dř.) s. docent kt. není zaměstnancem vysoké školy; úč. (dř.) s. účet osobní účet podnikatele n. společníka ve vlastním podniku 2. dějící se, konaný s vyloučením veřejnosti; osobní 4: s-é záležitosti; s-é listiny; s-é zájmy; úzce s. život intimní; s. rozhovor; s-á korespondence; s. telefonní hovor; to je moje s-é mínění; s. tisk (dř.) vydaný jednotlivcem pro omezený počet čtenářů; jaz. s. projev neoficiální, neveřejný; přísl. soukromě (†soukromně Koll.): s. podnikat; vyučovat s. jazykům; – co vy si o tom s. myslíte?; řekl jsem mu to s. mezi čtyřma očima; povím vám to čistě s. neoficiálně; †soukromí soukromě: pravda-li jest, co slyším s. (Pal.); přijel jsem, ne abych jednal s. (Jir.); podst. soukromost v. t.