spára, -y ž. (7. j. spárou, 2. mn. spár atd.) 1. (zř. poněk. zast. též spár II, -u m., Čech, Sova, ob. špára R. právo, Tvorba, nář. špara Olb.) mezera 1, skulina: spáry dveří, okének; spáry ve střeše; spáry skal; ucpat spáry; tech., stav. úzká mezera (popř. místo styku) mezi konstrukčními prvky: spáry ve zdivu, ve vozovce; dilatační s.; geol. mezivrstevní s. mezera mezi vrstvami dělící je od sebe 2. nář. spara (zprav. v mn.) neschůdný n. nesjízdný terén, plný děr a výmolů: po valašských sparách (A. Mrš.); alpská s. (Ben.)