spatřiti dok. (3. mn. -í) 1. poněk. kniž. (koho, co) postřehnout zrakem; uvidět, uzřít, zpozorovat, zhlédnout, zahlédnout: nikoho nespatřil po celou cestu; najednou spatřili nízké stavení; s. někoho přicházet; ani okem se nespatřili vůbec se neviděli; od té doby nebyl k spatření, nebylo ho k spatření nikdo ho neviděl; zalíbila se mu na první spatření (čast. pohled) okamžitě; s. světlo světa narodit se; s. Abraháma 2. poněk. kniž. (koho, 4. p.) setkat se 2, shledat se 1 (s kým); (co) dostat 3 (zprav. od koho): domníval jsem se, že se tam ještě spatříme; přen. úsvit nesmí mne (v stanu) s. (Klicp.) zastihnout; – vajíčka jsem od tebe (slepice) dosud nespatřila (Baar) †3. (co, koho; co v čem) zpozorovat, shledat 3, zjistit, seznat 1: přichází vhod, aby spatřila domácí harmonii (Durdík); od té chvíle, co ho takovým spatřila, počala milovat (Hál.); v tom (že čeleď zanechala toulek) zas spatřili čáry (Svět.); †spatřiti se dok. (kde) octnout se: s. se u cíle (Pfleg.); (hrůza) mne obešla, když jsem se vstříc člověku spatřil (Sab.)