spojka, -y ž. (2. mn. -jek) 1. věc, předmět něco spojující: kovové spojky v konstrukci lešení; potrubní s.; s. k připevnění lana; (kobercová) s. spojující určitá místa, např. vchody do místností, větší koberce ap.: perská, kašmírová s.; přen. vzpomínky jsou spojkou s minulostí; tech. spojovací člen mezi hnacím a hnaným ústrojím: pevná, výsuvná s.; pružná, kloubová s.; (u spalovacích pístových motorů) vypínatelné zařízení mezi motorem a hnacím ústrojím, např. převodovkou: třecí, kapalinová elektromagnetická s.; elektr. volně uložená součást ke spojení vodičů: krabicová s.; svítidlová s.; kabelová s.; s. pro venkovní vedení; žel. kolejnicová s. součást k spojování kolejnic; kolejová s. (u rovnoběžných kolejí) kolej umožňující jejich přejezd; hud. zařízení u varhan spojující hlasy různých manuálů n. hlasy manuálů s hlasy pedálů; fyz. (v optice) spojná čočka; miner. spojení dvou n. více jednoduchých krystalových tvarů na témž krystalu; jaz. neohebný slovní druh spojující jednotlivé větné členy n. věty a přitom vyjadřující mluvnický a obsahový vztah mezi nimi: souřadicí, podřadicí s. 2. spojení mezi hlavními cestami n. linkami: trať je připojena spojkou přes Náchod; s. od lesa k cestě; dopr., stav. dopravní, silniční s. kratší komunikace k vzájemnému propojení dvou (jiných); horn. spojovací chodba; větrací s. chodba k spojení dvou vzdušných proudů 3. kdo obstarává spojení: pomáhal jako s. při vyjednávání prostředník; ilegální s.; voj. voják udržující spojení mezi jednotlivci, jednotkami a útvary; sport. (v kopané) hráč útočné řady mezi středním a křídelním útočníkem; (v ragby) hráč zprostředkující spojení mezi rojem a útočnou řadou; zdrob. k 1 spoječka, -y ž. řidč.: kovová s.