společný (†společní Jir., Baar) příd. 1. konaný dvěma n. více osobami pospolu, hromadně; kolektivní, hromadný (op. individuální 1): s. výmlat; s-é hospodaření, stravování; s-é vycházky; s-á příprava sportovců; s. postup; s-á akce 2. náležející, patřící, určený dvěma n. více n. všem jedincům: s-é zájmy; boj za s-ou věc; bydlit ve s-é domácnosti; byt se s-m příslušenstvím; mít s-ou cestu; s-é nebezpečí; s. nepřítel; s-á smrt; s. hrob; práv. rukou s-ou (a nerozdílnou) solidárně 3. vyskytující se v téže podobě u dvou n. více jedinců, stejný, shodný u dvou n. více jedinců: s-é vlastnosti; nemám s tím nic s-ého; doba, v níž Hus působil, má mnoho s-ého s naší dobou (Z. Nej.); mat. s. jmenovatel výraz, v kt. jsou jednotlivé jmenovatele beze zbytku obsaženy; přen. něco společného: mít s-ého jmenovatele, jímž je lidovost †4. společenský 2: přesvědčili se (hosté), zdali jsme (žáci) pro obecný s. život dosti vycvičeni (Něm.); s. půvab (E. Jel.); přísl. k 1, 2 společně spolu 1, pospolu 1, pohromadě, dohromady 2: s. chodit na procházky; s. napsat knihu; – s. užívat bytu; ručit s. a nerozdílně; k 4 společno: vypravovat něco o lidech, kde je veselo, hlučno, s. (Staš.) společenský život; podst. společnost v. t.