spolek, -lku m. (6. mn. -lcích) 1. zájmová organizace, sdružení: dělnický s.; čtenářský s.; s. chovatelů, zahrádkářů; s. baráčníků 2. poněk. zast. přátelské styky, společenské spojení, společná existence n. činnost; ob. někdy též mn. spolky spolčování, zprav. pochybné: s tebou nemám spolku (Jir.); co nedokázal sám, dokázal ve spolku s jinými (Prav.) ve spojení; uvede nevěstě přítele k spolku (Tyl) za společníka; měli všecko na s. společné; – ob. má divné spolky (Jir.); ten spolky nevede (Poláč.); nechá spolků s jinověrci (Jir.) 3. spojenecký svazek; spojenectví: vešli ve s. s Pražany proti králi; s. německých států; vznikl s. Francie s Velkou Británií; mezinár. práv. s. států sdružení svrchovaných států na základě mezinárodní smlouvy †4. shromáždění lidí, společnost 1: ležela tu vyvržena ze spolku lidí (Svět.); ve spolku bratří a sester cítila mocné povznesení (Jir.); zdrob. k 1, zprav. expr., společek, *společíček (Arb.), -čku m. (6. mn. -čcích, -čkách)