stěna, -y ž. 1. svislá část stavby, zprav. zeď, ohraničující prostor místnosti; dovnitř obrácený povrch této části: obílené stěny světnice; zatlouci do stěny skoby; stěny plné obrazů; stará fara roubených, nebílených stěn (Jir.); posuvné stěny v moderních domech; zasklená s. verandy; oddělit stěnou přepážkou; stěny příbytku ho tísnily; je mu mezi čtvřmi stěnami nevolno v příbytku; přen. svými tvrdými hlavami bijeme do stěny předsudků (Havl.); vysoká s. dělí kupectvo a šlechtu (Havl.); bledý jako s.; zblednout leknutím jako s.; bylo to slyšet za devátou stěnou velmi daleko; stěny mají uši ve vedlejší místnosti někdo může naslouchat; je to, jako když hrách na stěnu hází (domluvy jsou) bez úspěchu, marné 2. svislá, strmá okrajová plocha připomínající stěnu: strmé stěny skal svíraly údolí; zelené stěny francouzské části parku (Čap.-Ch.) tvořené sestříhaným větvovím stromů; navátý sníh vytvořil příkrou stěnu; zeměp. velmi strmý, až kolmý svah: Čertova s. (na Šumavě); v názvu pohoří se strmými svahy: Broumovské stěny, Děčínské stěny; horn. (porubní) s. rovný a poměrně dlouhý bok odkryté uhelné sloje; les. porostní s. okraj porostu značně vyššího než sousední porost 3. co nějak připomíná stěnu (ve význ. 1): španělská s. paraván; kuchyňská s. kuchyňská zařízení (dřez, skřínky, pracovní plochy ap.) seřazená do roviny; předsíňová s. deska s věšáky připevňovaná ke stěně; s. na vylepování plakátů; film. projekční, promítací s. plátno 2; sport. cvičná s. dřevěná, betonová ap. svislá deska k cvičení úderů v tenise, střelby na branku v kopané ap.; obrátková s. bazénu; tech. s. nýtovaného nosníku stojina 4. strana, plocha omezující něj. prostor: stěny vagónu; stěny nádoby; stěny skříně, kufru; tech. s. odlitku; geom. část plochy ohraničující těleso: s. kvádru, jehlanu; anat. s. dutiny nosní, ústní; s. koule oční; břišní, cévní s.; pružné stěny cév; zdrob. k 1 stěnka, -y ž. řidč.: bílé stěnky domů (Lang.)