stříbro, -a s. (6. j. -ře) 1. drahý, bělavě zbarvený lesklý kov; výrobek z něho: zlato a s.; pohár z ryzího stříbra; stříbrem kovaná hůl; šat stříbrem a zlatem vyšívaný stříbrnými a zlatými nitěmi; hladina lesklá jako s.; hlas jako s. jasně zvonivý; – obědvat na stříbře na stříbrných talířích n. se stříbrnými příbory n. s jiným stříbrným stolním náčiním; prodat staré rodinné s.; kostelní s. svícny, kalichy ap.; mluviti s., mlčeti zlato (přísloví) někdy je lépe mlčet než mluvit; chem. prvek ze skupiny drahých kovů zn. Ag; geol. drátkovité s.; ryzí s. †2. stříbrná mince, též jako měna: tisíc zlatých ve stříbře (Bass) 3. kniž. a bás. co připomíná stříbro (barvou, zvukem): s. jinovatky (Vrchl.) stříbrnost, stříbřitost; s. studánky (Zey.); s. vlasů šediny; vše hrálo stříbrem (Vrchl.) mělo stříbrný lesk; – tolik stříbra v hrdle má (Zey.) jasně zvonivý hlas; ust. spoj. kočičí s. šupinky slídy světlé, muskovitu; napodobenina stříbra; chem. zast. živé s. (V. Šaf.) rtuť: zbož. havraní s.; čínské s. alpaka I, argentan, pakfong; expr. zdrob. k 1 *stříbříčko -a s. (Ašk.)