stříleti ned. (3. mn. -ejí) 1. k střeliti 1-4, 6: s. z pušky, z revolveru; s. z děl pálit; s. přesně; s. naostro; s. z dálky na vrabce; s. do zástupu; s. na vojenský objekt ostřelovat ho; s. po uprchlících; – s. zvěř; nebude se přece proto s. zabíjet se; s. do černého (tj. do středu terče), přen. vystihovat podstatu věci, pravdu; řidč. přen. nevěděl, kam tím střílí míří (svou řečí); – řidč. expr. nápady střílely mu hlavou (Baar) honily se; – zř. slang. s. staré věci prodávat; s. pánubohu do oken bez míření, nazdařbůh, nepřesně, špatně; s. do větru říkat, dělat něco zbytečně; lacino nestřílej nemluv nerozvážně; z toho se nestřílí (ob.) není to důležité, na tom nezáleží; expr. s. po někom okem, očima, pohledem se zalíbením, zamilovaně (n. hněvivě) se dívat; voj. s. dávkami, salvami; s. jednotlivě; sport. s. na branku; s. branky, góly; motor. slang. střílení motoru nežádoucí výbuchy provázející chod motoru, je-li směs příliš chudá, motor studený ap.: motor střílí do karburátoru 2. tech. (co) trhavinami rozrušovat, rozpojovat: s. skálu; střílet si ned. ob. expr. (z koho) tropit si žerty: z každého si střílí ○ předp. do-, na-, na- se, o-, od-, po-, pro-, pře-, roz-, se-, u-, v(e)-, vy-, za-, za- se, ze-; ostříleti se; nás. k 1 střílívati