stačiti ned. i dok. (3. mn. -í), poněk. zast. stačovati ned. 1. (komu, čemu; nač; k čemu; proti čemu; ~) vyhovovat, vyhovět (rozměry, množstvím n. jinými vlastnostmi) jistým požadavkům; dostačovat, dostačit, postačovat, postačit 1: dvoučlenné rodině stačí malý byt; výroba nestačí poptávce; plat stačí na jídlo; den ani na všechnu práci nestačí; k boji nestačí jen odvaha; proti mrazu nestačil ani kožich; provázek nestačil byl krátký; košík sotva stačil (na houby ap.); dál od břehu už nestačíš nedosáhneš nohama na dno; jeho znalosti nestačily byly nedostatečné; stačí, že to víme; to stačilo, aby uvěřil; stačí uvést fakta; neos. pokud jen stačilo peněz (Havl.); poněk. zast. (povídka) na dva svazky nestačovala (Svět.); křičel, co mu hrdlo stačilo hlučně; běžel, utíkal, co mu nohy (síly) stačily velmi rychle; nestačí mu dech snadno se udýchá; pokud paměť stačila pokud se pamatoval; ob. expr. pokud kapsa stačí pokud jsou peníze 2. (na co, koho; s inf.; †čemu, †k čemu) mít, projevit dost síly, schopnosti něco zastat, zvládnout; postačit 2: na pořádnou práci ještě nestačila nezmohla ji; dělal, nač stačil; matka už na děti nestačí nedovede je ukáznit, zvládnout; sotva stačila včas uskočit; nestačí se divit, děkovat, odpovídat; je samotář, stačí si sám vystačí si, vystačuje si; s. svému hospodářství i robotě (Něm.) zastat je; sám nemohl ke všemu s. (Prav.) 3. jen ned. (komu; komu v čem, řidč. čím) nezůstávat za někým pozadu; vyrovnávat se: počkej na mne, nestačím ti; s. někomu v běhu, v pracovním tempu, ve znalostech; rozhledem ostatním nestačil 4. ob. (s čím) vystačit, vyjít: s. s platem ○ předp. do-, po-, vy-; nás. stačívati (o) bez předp.