starý příd. (2. st. starší; jm. tvar stár jen v přísudku a v doplňku) 1. jsoucí urč. věku: dítě s-é devět měsíců; je stár (stará, staré) pětadvacet let; je už dosti s.; jak jsi stár?; na den stejně staří hoši; nejstarší syn; Václav Vydra starší senior; Karel starší ze Žerotína 2. jsoucí vysokého, pokročilého věku; letitý (op. mladý 1): s. člověk; s-á generace; s. zajíc; s-á slepice; k stáru ve stáří; ust. spoj. s. mládenec (s-á panna) neženatý, často nemladý muž (nevdaná žena); s. mladý, s-á mladá (hanl.) mladý muž, žena, kt. se obléká n. vystupuje jako starší, zprav. úmyslně; s. pán (dř. v uctivé mluvě) otec n. tchán; s-á paní matka n. tchyně; staří páni rodiče; nář. a sloven. s. otec děd; s-á matka babička (Něm. aj.); s. svat starosvat; s-á svatbí starosvatka; ob. expr. (u os. jmen) k označení věkového rozdílu: s. Novák otec n. děd (op. mladý syn); s-á Nováková matka n. babička (op. mladá dcera n. snacha); vůbec označení příslušníka generace otců n. dědů: potkat s-ého N.; expr. (v důvěrném hovoru) k zesílení výrazu, milý, ubohý ap.: s. brachu; chudák s-á, blázen s-á; mladí ležáci, staří žebráci (přísloví); (přišli) staří mladí všichni; sport. publ. staří páni závodnické kategorie od čtyřiceti pěti let; bývalí aktivní sportovci příležitostně znovu vystupující 3. vztahující se k pokročilejšímu n. vysokému věku; v stáří obvyklý, stáří vlastní (op. mladý 2): s-á chůze; zpívat s-m hlasem; mít s-ou paměť; s. rozhled; s-á tvář dítěte staře vypadající, stařecká; expr. má s-é kosti je starý; na s-á kolena v stáří; šetřit, pamatovat na s-á kolena; na s-á kolena se dočkat vděku 4. starší zastávající vyšší hodnost, funkci: starší družička (op. mladší); (kdysi) starší písař mající více služebních let; zast. starší bratr vůdce pouti (Herb. aj.); starší sestra řádu (Podl. aj.); (podle rus.) s. náčelník vyšší; hist. starší mistr (Tomek) cechmistr 5. (o věci) vytvořený, vzniklý před urč. dobou: jak s. je ten dům?; vůz s. deset měsíců 6. (o věci) vytvořený, vzniklý před delší dobou; takový, kt. za dlouhou dobu svého trvání nabyl něj. vlastností, čast. špatných, někdy též dobrých: s. dům; s. hrad starobylý; starší nábytek; – s-é šaty obnošené; kupovat s-é knihy antikvární; s-á ložiska; s-é brzdy opotřebované; s. vzduch zkažený, vydýchaný; sběr s-ého papíru odloženého; to patří do s-ého železa, přen. je to bezcenné; s-é brambory z předcházející sklizně; s-é pečivo tvrdé; s. tuk žluklý; s-é vejce zkažené; s. sýr uleželý; s-é víno uleželé; hrklo v něm jako v s-ch hodinách 7. jsoucí dávného původu, z minulosti dochovaný; existující v dávné době; starobylý, starodávný, dávný, starověký; dávno minulý: s-é hroby, mince; s-é rukopisy; s-é pověsti, zvyky; s-é míry; s-é obrázkové písmo; s. rod; památky s-é Prahy; s. Řím; s-ří Slované; s-á čeština; s-é jazyky klasické (op. moderní), v četných jm. místních, pomístních ap., např.: S-á Paka; S-á Boleslav; S-é Hamry; S-é bělidlo; S-é Město (v Praze); S-é zámecké schody (v Praze); S-á řeka původní řečiště Lužnice napájející rybník Rožmberk; S. svět světadíly známé před objevením Ameriky, zvl. Evropa; knih. s. tisk pocházející z doby od r. 1550 do r. 1800; círk. S. zákon první část bible obsahující biblické knihy obsahu dějepisného, zákonodárného, poetického, didaktického a tzv. knihy prorocké; – s-á doba; s. věk starověk; za s-ch časů, za stara (i zastara) v minulých dobách, kdysi, dříve; geol. s-ší doba kamenná; s-ší třetihory paleogén 8. v dřívější době běžný, s dřívější dobou souvisící, dnes již neužívaný; zastaralý, nemoderní (op. nový 4, novodobý, pokrokový 2, moderní); dávno, často opakovaný; otřepaný: šaty s-ého střihu; s-é dopravní prostředky; s. způsob výroby; s-é názory; být ze s-é školy, ze s-ého vydání nepokrokový, konzervativní; lidé ze s-ého světa starých zvyklostí a zastaralých názorů; – s. vtip; to je s-á písnička, přen. nic nového; opakovat, ohřívat s-é historie věci dávno zapomenuté 9. časově předcházející; předešlý 1, dřívější, někdejší, bývalý, dosavadní (op. nový 2); z minulé doby až dosud trvající; dlouholetý 1, dávný 3: stěhovat se ze s-ého do nového bytu; navštívit s-ou vlast; překonat s-ou normu; vytočit s-é telefonní číslo; obnovit s-é známosti; loučit se se s-m rokem právě končícím; – vyhovět někomu ze s-ého přátelství; nepřátelství s-é a nesmiřitelné (Ner.); s-á zkušenost; mít k někomu s-á práva; vyřizovat si s-é účty, dluhy, přen. něj. spornou věc z minulé doby; s. zaměstnanec; s. přítel, známý; s-á láska nerezaví (pořek.) 10. stejný jako dříve; původní 2, obvyklý, pravidelný 4, běžný 1 (op. nový 2, odlišný, rozdílný, další 1): dát věc na s-é místo; řeka se vrátila do s-ého koryta; vrátit se k s-ému způsobu života; mít svůj s. pořádek; upadnout do s-ch chyb; vrátil se mu s. humor; s-á nedůvěra; už to není ten s. změnil se; všechno chodilo po s-ém; všechno zůstalo při s-ém; žít po staru (l postaru); všechno se vrátilo do s-ch kolejí do původního stavu, pořádku; vjet do s-ch kolejí začít žít, pracovat navyklým způsobem 11. delší dobu dobře něco konající, dobře známý svými znalostmi, schopnostmi ap. n. chybami, špatnými vlastnostmi; osvědčený, zkušený: s. odborník, praktik; s. odborář; s. šprýmař; s. lhář; s. záletník; expr. s-á vojna zkušený voják; s. kozák nebojácný, ostřílený, zkušený člověk; s-á liška známý chytrák 12. ob. expr. (v ust. spoj. s někt. výrazy) vyjadřuje, zesiluje zápor: kozla s-ého ne, nikoli, nic; čerta s-ého vůbec ne, kdepak; to ti čerta s-ého pomůže nijak nepomůže; stojí to za s-ou belu; víš s-ou belu; zhrub. mít, vědět s-ou bačkoru nemít, nevědět nic; zpodst. starý, -ého m. (stará, ž.) 1. starý člověk: pít, kouřit jako s. zkušený; staří předkové (minulé generace): učit se od starých; lidová moudrost starých; starým už neslouží zrak; okřikla ji (ženu) jedna stará (Něm.); ob. expr. (v osloveních a zvoláních na domácí zvířata) hej, s., kampak?; hyje, stará; div. komická stará (dř.) starokomička; mladý může, s. musí (umřít) (pořek.) 2. (zvl. o ptácích) sameček 1, samička 1: stará sedí na vejcích; staří vyvedli mláďata 3. ob. starý hospodář, stará hospodyně (vzhledem k synovi n. zeti); (dř.) senior firmy (otec n. tchán) (op. mladý 2 (ob., dř.)): s. žije u syna; stará si s nevěstou dobře rozumí; staří rodiče; shoda mezi s-mi a mladými v rodině 4. ob. expr. manžel 1, manželka: můj s.; stará bude křičet; zhrub. milenka; chodí se svou starou dlouho 5. ob. nadřízený, představený 1, šéf (vzhledem k podřízenému): s. propouštěl dělníky; s. odešel z podniku; (dř.) pan s. sládek; paní stará manželka sládka 6. nář. poslední snop o žních, okrášlený a slavnostně vezený domů (Rais aj.); †staré, -ho s. druh piva vařený z ječmene: pinta s-ého (Wint.); přísl. k 2 staře: vypadat s.; šatit se s.; podst. starost v. t.; v. též starší