stopa, -y ž. 1. otisk chodidla na zemi, zůstatek po šlápnutí; šlépěj, šlápota: stopy těžkých kroků; prošlapávat stopu ve sněhu; jít, kráčet v něčích stopách, přen. následovat někoho v jeho činnosti, postupovat podle jeho vzoru ap.; zahladit, odklidit po sobě stopy, přen. odstranit svědectví své přítomnosti n. činnosti; přijít někomu, něčemu na stopu, přen. odhalit, objevit někoho, něco; není po něm ani stopy, přen. zmizel; liška po sobě zametá stopy (ocasem), přen. expr. chytrák obezřele zahlazuje vinu; přen. po stopách dělnického hnutí, po stopách revoluce; zanechal po sobě světlou stopu svědectví o dobrém, záslužném působení; mysl. otisky prstů, spárků ap. zvěře v měkké půdě, ve sněhu; sport. (v lyžařství) úzká, široká s.; běžecká s.; (v krasobruslařství) kresba, již zanechává brusle na ledě; motor. s. kol vozidla; s. jízdy; s. brzdění; s. smyku; slang. vůz drží stopu nevychyluje se samovolně ze žádaného směru jízdy 2. zast. a nář. chodidlo 2, 1: punčochy nemají stop (Glaz.); – kočičí stopou pohladit někoho (Jir.) tlapkou, přen. zalichotit někomu 3. zůstatek po něj. věci n. ději; známka, znamení, památka 3: s. po úrazu, po ráně; s. zubů, slz; nezůstala ani s. mastnoty, barvy; s. ledovce; světelná s. střely; zašlé stopy někdejší nádhery; stopy utrpení ve tváři; chrám nese stopy východních vlivů; bot. listová s. jizva na stonku po opadlém listu; psych. paměťová s. co je uloženo v paměti; sděl. tech. záznam něj. informace (např. zvuku, kódu, měřené veličiny); jad. fyz. s. (částice) viditelné znázornění a vytvoření dráhy částice v něj. přístroji 4. nář. stezka 1, cesta 1: (hustý les,) kde nebylo ani stopy, ani světla (Něm.) 5. stará délková míra (rovnající se přibližně délce chodidla), střevíc 2: hloubka 600 stop; jednotka délky v anglo-amerických zemích (0,3048 m) 6. geom. s. roviny průsečnice roviny s průmětnou 7. liter. (ve verši časoměrném a někt. přízvučném) nejmenší jednotka básnického rytmu: s. časoměrná; s. přízvučná; zdrob. k 1, 3 stopička (*stůpka Neff), -y ž.: nikde ani s-y po zvěři