strategie, -e ž. (z řec.) umění vést válku, velké válečné operace; způsob vedení války; válečné umění: zásady vojenské s.; (Žižka založil) novověkou s-i (Osv.); úspěchy sovětské s. ve Velké vlastenecké válce; přen. expr. záletnická s.; voj. součást voj. vědy zabývající se způsoby vedení války; polit. umění řídit polit. činnost něj. kolektivu zaměřené na dosažení hlavních cílů: leninská s. a taktika třídního boje; revoluční s.; strategický příd.: s. význam určitého místa; s. tah; s-é kovy, suroviny, zboží, zásoby důležité pro válku, pro zbrojní účely; voj. s. plán; s. průzkum; s. objekt, cíl; s-á blokáda; s. manévr; s-á vzdušná operace; s-é letectvo; přísl. strategicky: postupovat s.; vést boj s.; s. důležité místo; podst. *strategičnost, -i ž. strategie (Vodák)