strhnouti dok. (min. -hl, -hnul (ob.), -hla, trp. -žen) 1. (co; co, *koho odkud) trhnutím, zprav. směrem dolů, prudce, rázně, násilně oddělit, odstranit, prudce sundat: s. plakát; s. hnízdo; s. čepici s hlavy; s. pušku s ramene; tu jej s koně strhli i pacholka (Jir.); s. (někomu) masku, přen. odhalit (jeho) pravou tvářnost, pravé smýšlení; expr. hlavu jí nestrhnou (čast. neutrhnou), nanejvýš ji vyhodí (Herrm.); zř. modré z nebe s. (Něm.) (čast. snést) učinit všechno, ve všem vyhovět 2. (co) trhavým nárazem zničit: povodní stržený mostek zbořený; stržené závity 3. (koho, co kam; ~) trhnutím prudce, rázně, násilně někam dostat, vychýlit z urč. směru: tonoucí strhl zachránce s sebou stáhl; strhl ji do náručí; voda strhla loďku do proudu; s. volant doprava; přen. s. někoho do záhuby; s. debatu na jiné pole odvést †4. (koho, co) shromáždit, spojit 1: síly branné s.; vozy své v hromadu strhli (Pal.) 5. (koho, co, koho k čemu; ~) podnítit 2, 3, pohnout 4: začal tleskat a strhl ostatní; svým výkonem s. diváky k potlesku; s. někoho k hněvu; s. lid k odboji; dovedl s. posluchače, pozornost uchvátit; styděl se, že se dal s. a uhodil ho vyprovokovat 6. hovor. spoj. s. na sebe (co) zmocnit se (čeho), získat (co), obrátit 3, soustředit: s. na sebe vedení boje; s. na sebe vládu (Vrba); poněk. zast. s. na sebe dědictví (Wint.); – s. na sebe pozornost, zájem 7. (co z čeho, co) odečíst 1, srazit 7: strhli mu z platu sto korun; strhli jim pět procent 8. hovor. expr. (co) s úspěchem, urychleně vykonat; udělat z moci: s. práci za měsíc; s. celou látku v krátké době naučit se jí; slang. s. vzdálenost za chvilku (Lid. nov.) urazit 9. řidč. ob. (koho, 4. p., z čeho) zabránit někomu v dokončení něčeho, vytrhnout někoho z něčeho: obával se, že by ho matka z práce strhla (Herrm.); syna s. ze studií 10. (co) dát se 1 (do čeho), začít: s. křik, poplach; s. hádku (Staš.) †11. ve spoj. s. si smích (Tyl), posměch (Třeb.) z někoho, z něčeho ztropit; strhnouti se dok. 1. nastat, vzniknout, propuknout 1: strhl se křik; strhla se bouře; zast. strhlo se povstání selské (Jir.) vypuklo; strhlo se doma boží dopuštění (Vrba) nastalo †2. (koho, 2. p.) zříci se: děvče se strhlo boha (Šmil.); ned. strhovati, strhávati; rozl. od ztrhnouti, z. se