strom, -u m. (6. j. -ě, -u) dřevina s kmenem, kt. se růz. způsobem větví (např. bříza, jabloň, smrk): listnaté, jehličnaté stromy; ovocné, lesní, okrasné stromy; uvázat koně ke stromu; je jako mladý s. (Jir.) pěkně rostlý; je jako s. v poli (Svět.) úplně sám; mamutí s. sekvoje obrovská (bot.); přen. kniž. (o něčem, co je ve vývoji, nabývá na síle, mohutní:) s. času; s. svobody; s. života život; s. českého umění (Ner.); jaký s., takové ovoce (pořek.) jaký je člověk, takové jsou jeho skutky; jablko nepadá daleko od stromu (pořek.) dítě bývá takové, jací jsou (byli) jeho rodiče; utrhnout (podat) jablko ze stromu poznání (bibl.) nabýt (poskytnout) poznání dobra a zla; pro stromy nevidět les pro podrobnosti, jednotlivosti nevidět celek n. věci důležité; žádné stromy nerostou do nebe na každého dojde, všechno má své meze; děti rostou jako stromy (čast. dříví) v lese rychle; jsou ponechány samy sobě, zahr. odkopkový s.; matečné stromy; les. mýtný s.; mysl. hřadový s.; anat. s. života šedá a bílá hmota mozečku na sagitálním řezu připomínající tvarem list n. obrys stromu; zdrob. stromek, strůmek, stromeček v. t.