strop, -u m. (6. j. -ě) 1. vodorovná nosná konstrukce uzavírající shora místnost n. jiný vnitřní prostor budovy: nízký, vysoký s.; dřevěný s. jizby; klenutý s. sklepa; neperforovaný s. autobusu; prolomení stropů; zvedat oči ke stropu, přen. žasnout, být zachvácen obavami, úzkostí ap.; chytat se stropu být nad něčím velmi rozčilen; skákat radostí do stropu mít velkou radost; strop na mne padá je mi úzko; stav. železobetonový, trámový, deskový s.; kazetovaný, hřibový, žebrový s. 2. horní stěna něj. uzavřeného prostoru vůbec: krápníkové stropy podzemních prostor; zast. bás. nebeský s. (Heyd.) obloha I; geol. s. jeskyně; jeskynní s.; horn. horniny uložené bezprostředně v nadloží důlního díla; spodní plocha této nadložní vrstvy; anat. s. dutiny nosní, ústní tvrdé a měkké patro 3. nejvyšší dosažitelná hranice (ve význ. 3) něčeho: s. cen; mzdový s.; stanovit s. výnosů; ekon. hranice růstu výdělku pro jednotlivce i jako průměr pro kolektiv; zdrob. k 1 strůpek, -pku m. (6. mn. -pcích)