studium [-dy-] (ob. a hovor. študium), -ia s. (z lat.) 1. (mn. zprav. studia, -ií s.) vědecké, odborné bádání; soustředěné, zevrubné zkoumání vůbec: s. dějin; vědecké s. biologie; archívní s.; s. projektu; s. úředních spisů; s. mezinárodních problémů, otázek; být zabrán do s-a; ponořit se do s-a; trávit čas s-em 2. (mn. zprav. studie, -ií ž.) vzdělávání, školení na vysoké škole n. též (dř. čast.) na střední škole: přihlásit se k s-u psychologie; reforma vysokoškolského s-a; v někt. spoj. mn. jít na s-e; odejít ze s-í; být, mít syna na s-ích; dát děti na s-e; expr. pověsit s., s-e na hřebík; škol. s. denní, večerní, externí, dálkové, postgraduální, při zaměstnání; nástavbové s. (na odborných středních školách pro absolventy všeobecně vzdělávacích škol, na vysoké škole pro specializaci po absolvování studia normálního) 3. učení se něčemu, získávání poznatků vůbec: praktické s. cizích řečí