světelný příd. 1. vztahující se k světlu: s. zdroj; s-á energie; s. paprsek; s. kužel; s-á hra (John); s-é koule luceren (Olb.); s-é efekty; s-é signály světlem; s-á bóje, s-á raketa světlice 1 (voj.); s-á fontána; s-á reklama; s-é noviny; přednáška se s-mi obrazy; s-á mapa (R. právo) na níž jsou urč. body pro větší přehlednost o značeny svítícími žárovičkami; zř. s. brouček (Ner.) světluška; fyz. s-á částice, vlna; s. tok; s-é množství, kvantum; s-á optická soustava; s. objektiv, dalekohled využívající k zobrazení co nejvíce světla (vycházejícího z předmětu); elektr. s. výkon (žárovky); s. rozvod, obvod napájející zdroje světla; odb. s-é záření vznikající při atomovém výbuchu; s. orientační bod; s. maják; s. signál; s-é návěští; hvězd. s. rok dráha, kt. urazí světlo za 1 rok, jednotka pro měření mezihvězdných vzdáleností; s. čas doba, kt. uplyne, než světlo dopadne z tělesa sluneční soustavy na Zemi 2. řidč. mající velkou světelnost: s. objektiv; přísl. k 1 světelně: řidč. s. zářit (Glaz.); podst. světelnost v. t.