světlý příd. 1. (o barvě) mající odstín slabší intenzity; (o předmětu) mající barvu takového odstínu n. blížící se téměř bílé (op. tmavý, temný): s-á zeleň; okr s.; – s-á látka; s-é šaty; s-á pleť, pokožka; s-é oči; s-é vlasy plavé, blond (ob.); s-é pivo (op. černé); s. chléb bílý, pšeničný n. méně vypečený; potrav. s-á tlačenka; zool. tchoř s. 2. naplněný světlem, vyzařující světlo; jasný 1, zářivý: s. pokoj; s-á ulička; s., bezmračný den; s-á měsíční noc; s-á obloha; přen. s-é i stinné stránky příznivé; s-é chvilky choromyslného chvilky jasného vědomí; zř. ani s. věk náš není před zázraky jist? (Čech) osvícený; tech. s. průměr světlost 4; s. průřez tunelu, jámy, štoly 3. příznivý 2, radostný 1, šťastný: s-é okamžiky jeho života; nejsvětlejší stránky našich dějin; publ. s-é perspektivy; boj za s-ou budoucnost 4. kniž., zvl. v urč. spoj., ušlechtilý, vznešený, slavný: s-é postavy našich buditelů; s. zjev; s-á památka zesnulého básníka; s-é jméno Fučíkovo; nejsvětlejší výtvor Fibichův †5. zřejmý, srozumitelný, jasný 4: vše mu bylo jasné, s-é (Staš.); s. důkaz (Šmil.); již s-é jest, že... (Wint.); přísl. k 1-3, 5 světle: s. sedé šaty; s. kaštanové vlasy; s. ustrojená nevěsta; s. vymalovaný pokoj; – s. zářit, se lesknout; – zř. s. se koukat (Něm.) vesele; – zast. pověz s. a neukrytě (Wint.); podst. světlost v. t.