svléci dok. (1. j. -vleku, -vleču, 2. -vlečeš, 3. mn. -vlekou, -vlečou, rozk. -vlec, -vleč, min. -vlekl, trp. -vlečen; inf. hovor. svléct, ob. svlíct, svlect), svléknouti, ob. svlíknout (min. -vlékl, ob. -vlíkl, trp. -vlečen, ob. -vlíknut) 1. (co; co komu, s koho, čeho) odložit, sejmout s těla (oděv ap.): svlékl (si) plášť; svlékni dítěti rukavičky; s poraněného rychle svlekli šaty; s. boty (řidč.) zout; až svléknu uniformu, přen. až se vrátím z vojny; s. kutnu, přen. přestat být knězem (Mach.); svlékli by ze mne košili, poslední kabát obrali by mě o poslední majetek; expr. zasloužil by s. kalhoty dostat výprask 2. (koho, co, koho, co z čeho) sejmout někomu s těla (oděv ap.), zbavit (oděvu ap.); odstrojit: s. dítě (z mokrých šatů); seděl za stolem svlečen z kabátu; svlékněte se do pasu! (před prohlídkou); v předsíni se návštěva svlékla odložila svrchní oděv; svlékli ho do naha, přen. expr. obrali ho o všechno; expr. s. někoho z posledního kabátu, z kůže připravit o poslední majetek 3. řidč. (co s čeho, koho) sejmout 1, stáhnout 1 (vnější obal), sesmeknout, smeknout 2 (něco navlečeného): s. pouta; s. prsten s prstu; s. kůru z proutku; s. s ryby kůži; had svlékl kůži 4. řidč. (co z čeho, co) zbavit vnějšího obalu, vyprostit z něho: s. kmen z kůry; s. peřinu sejmout povlak (op. povléci) 5. expr. (co ze sebe) zbavit se, zprostit se něj. vnějšího n. vnitřního rysu, rázu, vlastnosti ap.: brzy ze sebe svlékla venkovanku; svlékl ze sebe všecko záští (Nov.); svlékl starého mrzouta, bývá veselý (Svět.) 6. (koho, co) vlečením dostat, dopravit dolů: namáhavě ji svlekli se schodů; svlékli balíky z vozu; svléci se, svléknouti se, ob. svlíknout se dok. (~; z čeho) (o někt. živočiších) vyměnit tělní pokrývku: had se svlékl (z kůže) ○ předp. vy-, vy-se; ned. svlékati, svlíkat