symbol, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. konkrétní předmět sloužící k označení něj. abstraktního pojmu: kalich se stal s-em husitství; zlato je s-em bohatství; srdce s. lásky 2. značka, znamení (pro něj. věc): s-y z oblasti nauky o elektřině (např. V volt); těsn. složka 7; log. zkrácené n. obrazné vyjádření daného jevu 3. znak (země, státu, města): s. města Prahy; státní s-y jsou stanoveny ústavou; symbolický příd. vztahující se k symbolu; mající platnost symbolu; vyjádřený symbolem: s-é básnictví, umění; s. ráz, význam; s-é značky; s-á znamení, slova; s-á mluva obrazná; log. s-á logika užívající symbolů; přísl. symbolicky: vyjádřit něco s.; podst. symboličnost, -i ž.: jaz. hlásková s. vztah mezi zvukovou stavbou slova a jeho významem (např. cinkat, bouchat, ječet)