systém, -u m. (6. j. -u) (z řec.) 1. způsob něj. jednání, provádění něčeho, něj. záměrný postup, jak je něco uspořádáno: vládní s.; pokojné soužití dvou protichůdných společenských s-ů; s. rodin o třech dětech; mzdový, prémiový s.; celní, daňový s.; přídělový s. zásobování; nový vyučovací s.; abecední s. stavění knih; to není náhodné, v tom je s.; ve všem jednání měl svůj zvláštní s.; konstrukční s.; nový s. pračky; zeměd. trávopolní s.; zavlažovací s.; polit. gentský s.; dějep. kontinentální s. (v l. 1806-1813) souhrn opatření (zákonů a nařízení, mezinárodních smluv atd.), jimiž se Napoleon I. snažil uzavřít angl. obchodu evropskou pevninu 2. soubor jednotlivin n. jednotlivců tvořících účelný celek; soustava: s. říčních hrází; s. příkopů, valů, věží a bran; vybudovat s. spolehlivých důvěrníků; filosofický s.; med. soubor orgánů sloužících stejné funkci, soustava: nervový, cévní, dýchací, svalový s.; biol. uspořádání organismů rostlin n. živočichů do skupin podle příbuznosti, zejm. podle tvarové a funkční podobnosti, společného původu a schopnosti rozmnožování: přirozený, umělý s.; jaz. jazykový s. soustava vyjadřovacích prostředků daného jazyka; fonologický s. zásoba fonémů v daném jazyce a jejich vzájemné vztahy a funkce; hud. tónový s.; systémový příd.: s-é vztahy; med. s-é onemocnění nervů kt. postihuje celý nervový systém; přísl. systémově; podst. systémovost, -i ž.: s. slovní zásoby