týden (ob. tejden), -dne m. (3., 6. j. -dnu, -dni, 1. mn. -dny) (†týhoden, j. 2. téhodne, 3. témudni, 6. témdni, mn. 1. téhodny, 2. týhodnů, Svět.) 1. doba sedmi dní po sobě jdoucích, zejm. od pondělka do neděle: uplynul t.; přichází dvakrát za t. během týdne; přijede až za t. po uplynutí týdne; za několik týdnů neděl; před týdnem maturoval; stalo se to dnes (v neděli) t. před týdnem; byl přes t. nemocen déle než týden; vrátil se, neminul ani t. za necelý týden; nemoc se od týdne k týdnu horšila postupně; t. k týdnu, a jsou tu vánoce; t. jak t. je u nás každý týden; nadávali mu sedmkrát za t. (Herrm.) často, stále; mého života jsou na týdny (Olb.); v názvu akce T. sovětského filmu; obch. bílý t.; círk. pašijový, svatý t.; velikonoční t. 2. šest souvislých pracovních dnů (od pondělí do soboty): t. vzorné práce; na těch pár korun dřel celý t.; přichází vždy v neděli, někdy i v týdnu (mezi týdnem); trénuje během týdne, v neděli odpočívá