tříti ned. (1. j. třu, kniž. tru, 3. mn. třou, kniž. trou, rozk. tři, min. třel, trp. třen, přech. přít. tra) 1. (co; co čím; co oč) s lehkým tlakem, s dotykem něčeho konat opakované pohyby po povrchu něčeho, s lehkým tlakem přejíždět: t. (si) prostydlé, ztuhlé údy, aby se rozproudila krev; t. (si) čelo, spánky mnout; třela si tváře sněhem; po koupeli třeme ručníkem celé tělo do červena; t. (si) dlaň o dlaň; t. (si) svědivé místo drbat 2. (co) s tlakem přejíždět něco něj. nástrojem, a tím to rozmělňovat; roztírat: t. máslo do zpěnění; t. žloutky; t. koření v moždíři; t. těsto; zeměd. t. len zbavovat jeho vlákna pazdeří, potěrat; výtv. t. barvy 3. expr. ve spoj. t. bídu, nouzi, bídu s nouzí ap. trpět 1, mít 7 (bídu ap.) †4. (co, koho) potírat, drtit 2: bojovnice nezkrocená dav křesťanů děsně tře a ničí (Vrchl.) 5. ryb. (koho, co) vytírat: t. pstruhy; tříti se ned. 1. (oč, o koho) s lehkým tlakem se něčeho, někoho opakovanými pohyby dotýkat; otírat se: psík se mi třel o nohu; moře se tře o břeh; vysoká tráva se třela o botky (Maj.) *2. plížit se 1, ploužit se 2: krokem plouživým třel se okolo stěny ke dveřím (Tyl); dav se třel ulicemi (Maj.) †3. (ke komu, čemu; kam) přitírat se, vtírat se; (kam) drát se 1: věčně třeš se k vládě (Čech); nikam se netřel, po ničem netoužil (Baar); – Vítek třel se, mečem kol sebe švihaje, kupředu (Choch.) prodíral se †4. mít třenice, různice, potýkat se 2, 1: rozličné, v obapolném zápasu nyní se troucí národnosti (Tyl) 5. (o rybách) vypouštět jikry n. mlíčí k oplodnění; vytírat se: kapři se třou; zákaz lovu v době tření ○ předp. do-, do- se, na-, o-, o- se, po-, pro-, pro- se, pře-, při-, při- se, roze-, se-, vy-, vy- se, za-, za- se; nás. *třívati (o) bez předp.