třeba, třebas (nář. třa, třá, třás Mart., Nov., Rais) přísl., částice a sp. I. přísl. 1. jen třeba, je třeba (*třebí Klicp.) (čeho, koho, *co; s inf.; aby) vyjadřuje nutnost, nezbytnost, nevyhnutelnost; potřeba, zapotřebí: je t. svolení rodičů, schválení národního výboru; je mu t. klidu; při skoku do vody je t. opatrnosti; bylo tam t. mnoha pracovníků; nebylo ho tam t.; je t. říci, poznamenat; je t., abys přišel včas; měl dobré vůle se švagrem t. (Jir.) zapotřebí 2. vyjadřuje zdůraznění, stupňování; i I 3, ba i, dokonce: půjde na ten film t. třikrát; ne den, t. celý týden nepřijde do práce; ať to stojí t. tisícovku! 3. vyjadřuje lhostejnost, mírné pohrdání; pro mne za mne, chcete-li (chceš-li): řekněte t., že nejsem v Praze; můžeš jít t. hned; vezmi si to t. zadarmo 4. vyjadřuje možnost, eventualitu; možná 2, snad, popřípadě: t. na to zapomněl; t. je to pravda, t. ne; t. se s ním ještě sejdeš; kdo tam půjde? T. já! 5. hovor. například, dejme tomu: podívejme se t. tady na ten obraz; dám to t. do vrátnice; pojďme tam t. zítra; přijďte t. v pět II. částice vyjadřuje nerozhodné přitakání, nepřímý souhlas, připuštění možnosti; budiž: máme ho zavolat? T.; uděláš to? T.; vezmeš si ty světlé šaty? T. III. sp. řidč. třebaže: udělal to, t. měl jinou práci; milý, t. malý dárek; t. jako malíček, jen když je mužíček (pořek.)