tam (zast. a zř. kniž. tamo Arb. aj., tamť Mácha) zájm. přísl. 1. do toho místa, na tuto stranu; ve vztahu k vedlejší větě vyjadřuje totožnost s jejím místním určením: jak je t. daleko?; pojďme t.; podívejme se t.; nemohl t. ani sem nikam; ona se dívala sem, on t. každý jinam; chodívali sem i t. pěšky zpět; ve spoj. (půjdeš) t. a t. na určité místo blíže nedefinované; kam řeže, t. řeže je mu to jedno; kdo chce kam, pomozme mu t. (přísloví) tomu, kdo umíněně lpí i na něčem, co není pro něho výhodné, co mu škodí ap., je marné, zbytečné radit; musíme t. všichni (pořek.) musíme zemřít; pouštět něco jedním uchem t., druhým ven nepřipouštět si, nevěnovat tomu pozornost, nedbat toho; až t. to došlo tak dalece, do té míry; (je) kam vítr, t. plášť přiklání se hned k té, hned k oné straně, k tomu n. onomu názoru, zprav. podle svého prospěchu; euf. t., kam i císař pán chodí pěšky na záchod 2. na tom místě; ve vztahu k větě vedlejší odkazuje na její místní určení: t. najdete, co hledáte; něco se t. stalo; zůstala t. kdesi ležet; v koleně mně to vrtalo a ještě t. mám ty mravence (Jir.); přestěhovali se a bylo jim t. lépe; kdyby t. raději zůstal; dnes je t. ale mráz venku; t. zůstalo ležet kolo, t. druhé; revoluce propuká vždy t., kde jsou protivy proti sobě nejvíce zaostřeny (Z. Nej.); u rohu t. sklíčen stojí (Ner.) (zesiluje určení místa); přen. euf. tam jí bude lépe (Heyd.) po smrti; – kam se jen oko upřelo, t. stavební lešení (John); kam se obrátila, t. se setkala s pochopením všude; t., kde dávají lišky dobrou noc daleko od lidí, měst, komunikací ap.; kam šlápne, t. sedm let tráva neroste svým zásahem pokazí všechno tak, že se to dá těžko napravit; kam ho ráno postavíš, t. ho večer najdeš je to člověk nesamostatný, lenivý, bez zájmu ap.; mládí je to t., všechno je to t. pryč; (rozběhl se a) byl ten t. zmizel, byl pryč; ve třech dnech byl ten t. (přen., Rais) zemřel; co t., to t., o to hlavy nelam (pořek.) pro minulost se netrap 3. ust. spoj. sem t., sem a t., sem i t. (zast. a zř. kniž. semo tamo Nov.) ze strany na stranu, z místa na místo: přebíhat, chodit sem t., sem a t. křížem, krážem; její oči bloudily sem t.; jiskry lítají sem t. všemi směry; přen. v obratech jako ženuško sem ženuško t. (Hál.) stále se k ní obrací, do omrzení říká ženuško; pět minut sem, pět minut t., pět minut sem nebo t. nezáleží na nich; poněk. zast. ust. spoj. sem a t., sem t. (zř. kniž. sem i tamo), t. a sem, t. sem všelicos, leccos, to i ono: hovořilo se sem a t. (Pitt.); přemýšlel sem t. (Herb.) o lecčems, o tom i onom; sem i tamo hovor vede (Čech) o tom i onom, v tom i onom směru, o lecčems, o všeličems; ptal se t. a sem (Jir.) na to i ono; začala se t. sem vyptávati (Rais) 4. ust. spoj. sem t., sem a t., tu a t., tu i t., řidč. tu t. (zast. a zř. kniž. semo tamo, semo t. Tyl) na někt. místech; místy, leckde, někde 1: sem (a) t. byl ještě sníh; tu a t. roste řídká tráva; každou chvíli, tu t., vyletěl skřivan (poněk. zast., Rais); pracovat tu i t. (Šmil.) porůznu; škrtal v ní (básni) semo tamo (Lier) 5. ust. spoj. tu a t., řidč. tu t., sem t. (zast. a zř. kniž. tu a tamo Mach., semo tamo) (časově) někdy 1, občas, časem 2, čas od času, leckdy: tu a t. jede do města; tu a t. se u nás objeví; tu a t. mu domluví; tu a t. se nepohodnou; tu a t. si vzpomene, že by měl napsat občas; tu a t. se ozve zaštěkání; tu t. mihl se někdo přes ulici (Jir.) chvílemi; sem t. nějakou rybu chytí; dovolí nám semo tamo zahráti (Dyk); v. též tamhle, tentam