telefon, -u m. (6. j. -u) 1. zařízení k přenášení zvuku, zprav. řeči, na dálku elektrickým vedením: státní, domácí t.; oznámit něco t-em telefonicky; dát se budit t-em; hovor. a slang. být na t-u být telefonicky dostupný 2. přístroj pro toto zařízení, telefonní přístroj: zvoní t.; mít t. na stole 3. hovor. telefonický hovor: přijímat t-y; máš vedle t.; expr. zdrob., zprav. k 2, telefónek, -nku m. (6. mn. -ncích); telefonie [-ny-], -e ž. sděl. tech. přenášení zvuku telefonem: vysokofrekventní t.; podmořská t.; bezdrátová t. radiotelefonie; telefonní příd.: t. dráty, vedení, přístroj, sluchátko; t. linka; t. číslo; t. budka; t. automat; t. ústředna; t. spojení, styk; t. seznam (účastnických stanic); elektr. t. přepojovač; sděl. tech. podvojná t. přípojka; t. síť, okruh; pošt. hlavní, vedlejší t. stanice; pilný meziměstský t. hovor; t. poplatky; telefonický příd.: t-é spojení; t. rozhovor; t-á zpráva; přísl. telefonicky: vyřídit, objednat t.; hlásit se t.; telefonát, -u m. (6. j. -u, -ě) zprav. úř. telefonická zpráva: zaznamenávat, přijímat t-y; zápis t-ů