tempo, -a s. (z it.) 1. stupeň rychlosti (ve význ. 1): stupňovat, zvýšit, urychlit, zpomalit t.; určovat, dodržovat t. běhu; nacvičovat skladbu v pomalém tempu; t. hry; udávat ostré t. práce; t. výroby, industrializace; prudké t. růstu životních potřeb; (publ. též mn.) různá tempa rozvoje stavebnictví; (pracovat) plným tempem velmi rychle, naplno, ze všech sil; (jít, vléci se) hlemýždím tempem pomalu; hud. stupeň rychlosti, v kt. má být skladba n. její část provedena; jaz. t. řeči; voj. t. útočné operace; t. útoku 2. (větší, velká) rychlost 2: přijít, dostat se do tempa; nasadit t.; podřídit se tempu; nemít t.; ztráta tempa; povzbuzovali běžce a křičeli t., t.; šach. získání času v šachové partii k provedení urč. manévru 3. jedna z dob rytmických pohybů, jeden z rytmických pohybů, zprav. při plavání: cvičit co nejdelší tempa (při plavání, bruslení); rychlá tempa; udělal pět temp a byl u břehu; sport. (v šermu) vhodný okamžik pro provedení akce, včasnost; čas k provedení jednoho pohybu zbraní; expr. zdrob. k 2 *tempíčko, -a s. (Šrám.); tempový příd.: t-á nevyrovnanost; hud. t-é označení; sport. t. běh v urč. tempu; přísl. tempově: (věty) t. a zvukově vyhrocené (Kultura)