tichý (2. st. tišší) příd. 1. projevující se slabým zvukem, málo slyšitelný, slabě znějící; nehlasitý (op. hlasitý, hlučný); nevydávající zvuk vůbec: t. rozhovor; t. pláč, smích, šepot tlumený; t-é šumění vody; motor s t-m, bezhlučným chodem; t. krok; – nic neříkal, byl t.; t-á tůně; hra na t-ou poštu; t-á voda břehy mele (bere) (pořek.) (o překvapivém jednání někoho, od něhož by se to nejméně čekalo); být t. jako pěna velice; fyz. t. výboj elektrický výboj akusticky se neprojevující 2. nerušený žádnými zvuky; neprováděný n. nejevící se nápadně; pokojný 1, nehlučný, klidný 2; nenápadný: t. večer; t-á ulice; t-é zákoutí; vést t. život; mají t-ou domácnost, přen. žert. (o manželích) hněvají se, nemluví na sebe; t-á svatba bez vnější okázalosti, nenápadná, jednoduchá, prostá; odbýt sňatek v tichu bez okázalosti, nenápadně, v tichosti, potají, v ústraní; – barvy t-é a harmonické tlumené, nevtíravé, nenápadné (op. křiklavé); t-é světlo (Šrám.); círk. t-á mše bez hlasitého čtení, zpěvu a hudebního doprovodu (op. zpívaná); t-á modlitba nad obětními (oddělenými) dary, sekreta; zeměp. T. oceán největší ze světových moří, Pacifický, Pacifik 3. jsoucí povahy mírné, umírněného chování; málomluvný, mlčenlivý 1, nemluvný 1, zamlklý; mírný 2, trpělivý, pokojný 2, klidný 3: t. člověk; t-á povaha beránčí; t. úsměv; žert. t. blázen (o rybáři aj.) 4. nevyjadřovaný přímo, neprojevovaný navenek; zastíraný, tajený, skrytý: t-á nenávist; t. obdiv; t-á dohoda; t. souhlas; t-á bolest; t-é zoufalství; t-é štěstí; obch. (v kapit.) t. společník účastnící se provozu společnosti jen vkladem; zpodst. ticho v. t.; přísl. tiše (*tíše Mácha): t. hvízdnout, zaplakat; t. pozdravit, odpovědět potichu, šeptem; – t. vstát potichu; t. otevřít dveře; buď t. zticha; – řidč. t. plyne život pokojně, klidně; – t. souhlasit; k 2 ticho řidč. a nář.: t. vstát (Něm.); t., tichounko se přikradl (Havl.); buďte t.! zticha; nechte ji t. ležet (Mah.) v klidu; bylo t. po pěšině nikdo se nehlásil, byl klid, kde nic tu nic; podst. tichost v. t.