trvati (†tráti Čel.) ned. 1. stále být (ve význ. I 1), nepřestávat, existovat: bouřka ještě trvá; platnost zákona trvá; pojmy, jimiž trvá svět (Olb.); expr. kdo už ani nežije, kdo jenom trvá (Pujm.) živoří; nic netrvá na světě věčně (pořek.); práv. trvající delikt kt. se nepromlčuje 2. být, konat se po urč. čas: t. hodinu; nejistota trvala jen krátce; netrvalo dlouho a vrátil se; to jí to trvá!; dlouho trvající potlesk 3. (v čem; na čem; při čem; kde) setrvávat, prodlévat 1, zůstávat (po urč. čas v jistém stavu, poloze n. na urč. místě): t. v mlčení (Svob.); t. na modlitbách (V. Mrš.); t. při svém mírném chování (Svět.); t. v bojových zástupech anebo na hradě (Tyl) 4. (na čem) vytrvale se přidržovat něj. názoru, neustupovat od něčeho; stát 10: t. na svém, na svém výroku setrvávat; na tom netrvám; t. na plnění dodávek; t. na ujednaných podmínkách 5. trvám poněk. zast. v platnosti přísl. (jako ustálenou vsuvku není třeba oddělovat čárkami) jsem přesvědčen, myslím, soudím: knihovna obsahuje dosud (,) t. (,) jen asi dvanáct svazků ○ předp. do-, po-, pro-, pře-, se-, vy-; nás. trvávati ○ předp. v. trvati kromě do-, pro-