tuba, -y ž. (z fr. driv. lat.) 1. válcovitý obal (plechový n. z plastické hmoty) na jednom konci zatavený, na druhém opatřený šroubovacím uzávěrem: krém, barva, lepidlo v tubě; vymáčknout (zubní) pastu z tuby 2. válcovitá schránka (skleněná n. papírová) na tabletky; řidč. kniž. krátká rourka, trubice: acylpyrin v tubě; – t. mikroskopu (Čap.-Ch.) tubus 3. (též *túba Sab., Opol.) hud. žesťový dechový nástroj nejhlubšího tónu; zdrob. tubička, -y ž.; tubový příd. k 1, 3: t-é balení; – hud. t. part