tundra, -y ž. (2. mn. -der) (z rus. driv. fin.) rozsáhlá rovina, zejm. v severní Asii, porostlá nízkou vegetací: sibiřská t.; bot. vegetační formace v arktickém pásmu n. v alpínském stupni, tvořená nízkými rostlinami a plazivými keříčky; tundrový příd.: bot. t-é rostliny pocházející ze severských tunder (např. některé lomikameny, ostřice a vrby); zool. dřemlík t.