tvůj (tvá, tvoje ž., tvé, tvoje s.) zájm. přivl. (skloňuje se jako svůj) k ty (v dopisech píšeme Tvůj) (často chybně m. svůj; v. svůj) 1. patřící, náležející osobě, k níž se v řeči obracíme; od této osoby pocházející; takový, kt. oslovená osoba má v majetku, ve vlastnictví, v držení: tvůj obraz; tvá košile; tvé boty; tvůj stůl v kanceláři; tvůj dopis kt. je tobě adresován n. kt. jsi ty napsal; tvůj názor, posudek od tebe i o tobě; nedělat rozdíl mezi mým a tvým vlastním a cizím majetkem; už dávno měla být dívka tvá tvou ženou, milenkou; neřekl mé tvé nic; nemusí to být po tvém, podle tvého podle tvého mínění, názoru, přání; to není tvá věc do toho ti nic není, tím se nemusíš zabývat 2. vyjadřuje jiný než vlastnický, zprav. však blízký, těsný vztah k této osobě (někdy s citovým přízvukem): tvá vlast; tvůj rodný kraj; tvoji rodiče; tvoji přátelé; tvůj lékař kt. tě léčí; tvůj vlak kterým jezdíš n. jedeš; je to tvůj člověk? s kterým si dobře rozumíš, kt. smýšlí stejně jako ty; která je tvá písnička? oblíbená, kterou máš nejraději; expr. vyjadřuje opovržení, nevoli n. ironii: dej mně už pokoj s tím tvým tryskovým letadlem!; jdi mi s tvými hříchy! (Svět.); já vím, chodit z místnosti do místnosti a povídat, to je tvoje to děláš nejraději; zpodst. tvůj, tvého m. (tvoje, tvá, tvojí ž.) ob. tvůj manžel, tvá žena: tvoje není doma?; kam odešel ten tvůj?; přijdete i s tou tvou?; zpodst. tvoji, tvých m. mn. tvoji příslušníci, stoupenci, lidé: kam se ti tvoji ztratili?; já vidím jej (lid), jak bude a jak byl, než ty a tvoji snížili jej v nic (Zey.)