tvar, -u m. 1. vnější sestava zákl. prvků obrazce n. tělesa; podoba 2, forma 1: t. čtverce, kruhu; t. krychle; pravidelný, nepravidelný t.; miskovitý, kulovitý t.; půdorys letohrádku má t. hvězdice; t. hlavy; lodi rozličných tvarů; aerodynamický t. auta, letadla; váza ladného tvaru; pitvorné tvary skal; zvláštní t. těla ryb; dávat něčemu t.; dort ve tvaru knihy; módní tvary kabelek, klobouků; miner. soubor stejnocenných ploch na krystalu; těl. řádem určené seskupení cvičenců n. jednotek, např. řad, dvojstup: základní, sevřený t.; cvičební t. určitý základní cvik 2. (tělesné) tvary vnější vzhled, proporce, rozměry: štíhlost tvarů; kyprá nahota tvarů (Olb.); pěkná holka lepých tvarů (Ner.) 3. řidč. kniž. způsob, ráz I 5, podoba 4, forma 3: touha po vyšších, čistších tvarech života (Hora); ta slova dávala t. jejímu hoři (Maj.) tvářnost; různé tvary její (měšťácké demokracie) diktatury (Fuč.) 4. jaz. obměněná podoba slova vyjadřující růz. mluvnické významy; forma 3: slovesný t. určitý a neurčitý, jednoduchý a opisný; jmenný a složený t. přídavného jména 5. kniž. uspořádání všech složek i částí uměleckého díla; útvar: srovnávací studium literárních tvarů (Muk.); nové divadelní tvary (Maj.)