ucho, -a s. (o tělesném ústrojí mn. ž. 1., 4. uši, 2. uší, 3. uším, 6. uších, 7. ušima, jinak (ve význ. 2-4) s. ucha, uch,..., 6. uchách,...) 1. sluchový orgán; jeho vnější část; boltec: zaléhá mi, hučí mi v uších; zvoní mi v pravém uchu; zacpat si uši; mít velké, malé uši; má oslí uši (expr.) velké; posadit si čepici na u.; vytahat, vykrákat někoho za uši; drbat se, škrábat se za uchem, přen. být v rozpacích, zdráhat se, váhat; oslí uši, přen. expr. ohnuté rohy listů v knize; úsměv od ucha k uchu široký, veselý; slyšet něco na vlastní uši sám, přímo; poslouchat na půl ucha, jen na jedno ucho, jen jedním uchem roztržitě, nedbale, nepozorně; pouštět něco jedním uchem tam, druhým ven nepřipouštět si, nevěnovat něčemu pozornost, nedbat něčeho; natahovat, napínat, nastražit (ob. špicovat) uši zbystřovat pozornost; mít uši všude být ostražitý, pohotový ap.; mít dobré u. (pro hudbu ap.) dobrý sluch; mít tenké (řidč. zaječí) uši dobře slyšet; tahá to za uši (o něj. zvuku) nepříjemně působí; i stěny (zdi) mívají (mají) uši všechno může být nepozorovaně vyslechnuto; ob. expr. sedět si na uších neslyšet; mít za ušima být vychytralý; zapsat si něco za uši vštípit si v paměť, dobře si zapamatovat; dát někomu za uši pohlavek; otloukat někomu něco o uši (čast. o hlavu) stále mu to připomínat; začervenat se až po uši; být zamilován až po uši velice; být, vězet, koupat se (lítat Včel.) v něčem až po uši být účasten v něj. nekalé věci, být plně zapleten do něčeho; zast. být mokrý za ušima (Klost.) mladý, nezkušený, hloupý; anat. zevní, střední, vnitřní u. 2. věc n. její část připomínající nějak ucho (boltec): u. u lenošky; čepice s uchy; hrnec s dvěma uchy; uchopit džbán za u.; u. jehly otvor; tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se u. utrhne (přísloví) nic nesprávného se nedá dlouho dělat beztrestně; sklář. výčnělek na rohu skleněné tabule; v lid. názvech rostlin: babí u., volské u. jitrocel větší (bot.) 3. voj. slang. voják bez hodnosti, vojín; vojín nováček; expr. nezkušený člověk, začátečník vůbec: rekruti ucha; – expr. nemotorné u. 4. řidč. nadávka, zprav. neobratnému člověku: ty sviní u. (Hol.); zdrob. ouško v. t., ušíčko v. t.