uděliti dok. (3. mn. -í) 1. kniž. (komu co, †čeho) (z něj. pravomoci, právem něj. nadřazenosti) dát 1 (jako právo, jako pokyn, jako dar): u. výsadu, souhlas, povolení; u. odsouzenci milost; u. slovo; u. řád propůjčit 2; práv. u. státní občanství; – u. instrukce; u. rozkazy; učitel má právo u. pochvalu i důtku; u. radu poskytnout 1; rány metlou, které mi maminka udělí (R. Svob.); – u. odměnu; žádost o udělení stipendia; u. žebrákovi almužnu darovat 1, věnovat; pamětní peníz císařem jemu udělený (Jir.); zast. pojezte, čeho pánbůh udělil (Něm.) uštědřil, nadělil; voj. u. dovolenou, odměnu; hist. práv. propůjčit (léno, výsluhu, statek) 2. fyz. u. rychlost (zrychlení) dodat (tělesu, hmotě, raketě ap.); ned. udělovati, udíleti