ukázati (zast. a nář. okázati Havl., Preis.) dok. (1. j. -žu, -ži, rozk. -kaž) 1. (na koho, co; kam; co komu) vztažením ruky, prstu n. jiným pohybem upozornit, naznačit; takovým pohybem n. jinak označit, sdělit (směr ap.): ukázal na ni prstem; u. na horu v dálce; u. vzhůru, vpravo; – ukázal mu nejkratší cestu do města; ukázal nám, kudy jít; u. někomu dveře, přen. expr. vyhodit ho, vyloučit ze společnosti 2. (nač; co; *k čemu Vrchl.) vůbec upozornit na něco, naznačit něco, dát vědět: autor ukázal na spleť problémů; u. cestu dalšího vývoje; chtěl bych u. na to, že... poukázat; měřicí přístroj ukázal výchylku 3. (komu co, koho) dát, postavit před oči, poskytnout k prohlédnutí: ukážu vám byt; ukázala jí své nové šaty; u. matce novorozeně; u. pracovní postup předvést; u. někomu záda, paty, přen. expr. odvrátit se od něho, utéci, odejít od něho; u. někomu zuby, drápy, přen. expr. projevit sílu prudkost, moc 4. (co; co komu) dát najevo; projevit, osvědčit 2: u. ochotu, dobrou vůli, statečnost; u. svou pravou tvář projevit skutečnou povahu; já mu to ukážu dokážu mu, že se nedám; u. dobré oko, dobrou tvář projevit vlídnost; u. barvu říci veřejně, co si myslí, co zamýšlí; u. někomu, zač je toho loket vyhubovat mu, potrestat ho 5. poněk. zast. (co, koho) dokázat I 1, dosvědčit 1: ve svém článku dobře ukázal, že...; stopy ukázaly pravého viníka prozradily, usvědčily; jak dále ukázáno výpočtem... (Vrchl.); řidč. oplakáváním nic neukážete (Wint.) nezmůžete 6. rozk. způs. ukaž, ukažte! ob. dej, dejte sem!, podej, podejte!: u. tu knihu!; ukázati se (zast. a nář. okázati se Něm., Jir.) dok. 1. stát se zjevným, přijít někomu na oči; objevit se 1: na obloze se ukázaly mraky; na ulici se nikdo ani neukázal; doma se ani neukáže; nemohu se mezi lidmi ani u. jít do společnosti; ukaž se, jak vypadáš!; přijít se u. na návštěvu, k lékaři ap. 2. vyjít najevo; projevit se 1: při kontrole se ukázalo, kde je chyba; něco se ukáže uvidí se: ono se to teprve všechno ukáže; časem se ukáže, kdo měl pravdu 3. stát se zřejmým; prokázat se 1, projevit se 2, osvědčit se 1: v neštěstí se ukázal jako přítel; nyní se ukázal v pravé podobě; tušení se ukázalo pravdivé, pravdivým (nespr. ukázalo se být); u. se upřímným; u. se dobrým kamarádem (Maj.) 4. expr. projevit pohostinství s urč. okázalostí; dát se vidět (ob.): hostitelka se opravdu ukázala; rád se ukáže před přáteli; doufám, že se ukážeš a pohostíš nás ○ předp. po-; ned. ukazovati, u. se