ukazatel, -e m. (4. j. -e, 1. mn. živ. -é, neživ. i -e se shodou podle zvoleného tvaru) 1. (též ukazatelka, -y ž.) kdo n. co něco ukazuje, na něco upozorňuje, poukazuje; ukazovatel 1: básník, u. nových myšlenek; učební osnovy jsou u-em pro práci ve škole 2. zprav. odb. zařízení, přístroj n. součást, kt. ukazuje směr, polohu, stav ap.: u. na rozcestí turistických cest; motor., let. u. směru, směrový u.; loď. u. polohy kormidla; elektr. u. sledu fází; sděl. tech. u. vyladění; tech. u. tlaku indikátor; barometrický u. ručička 2, ručka 3 3. stat. údaj vyjadřující vztah dvou číselných hodnot: u. úmrtnosti, porodnosti; ekon. hodnota charakterizující urč. jevy n. procesy, zejm. ekonomické: kvalitativní, kvantitativní u-e, u-é; peněžní u.; u. rentability; splnit plán ve všech u-ích †4. ukazováček: druhý prst jmenuje se u. (Č. lid) 5. řidč. a zast. seznam, rejstřík 1, index 1: abecední u. (Ath.)